Rozhovor s pomocným biskupem brněnské diecéze Mons. Pavlem Konzbulem

Vydáno: 21.2.2017
Autor: Administrátor
Zpět

1. Vážený otče Pavle, od Vašeho biskupského svěcení, které bylo v červnu 2016, uplynulo již několik měsíců. Jak se za tuto dobu změnil Váš život, co nového přišlo a co jste musel opustit?

Musel jsem toho opustit vícero. Nejprve jsem se přestěhoval, sice jen do vedlejšího domu, ale když se stěhujete, nese to s sebou stejné množství práce, bez ohledu na vzdálenost. Dále jsem opustil farnost, ale ne úplně. Z faráře jsem se stal farníkem ve své bývalé farnosti, myšleno teritoriálně. Do jisté míry se změnil i obsah mé práce. Zatímco doposud jsem řešil problémy a chod farnosti
a katedrály, nyní na její místo nastoupila diecézní kurie, jejímž jsem ředitelem. K této princezně jsem jako bonus dostal polovinu království ve formě péče o církevní školy v diecézi, jelikož jsem byl jmenován biskupským vikářem pro církevní školství. Zatím ještě nevím, z čeho mám mít větší radost, zda z princezny nebo školního království. Ale to ukáže čas. Doufám, že princezna nebude příliš hádavá, marnivá nebo líná a království zanedbané. Mimo jiné jsem také v uplynulé době podstoupil poměrně závažnou operaci, která mne donutila některé osobní pohledy na svět mírně přehodnotit. Jsem ale přesvědčen, že podle Boží vůle se události v životě skládají
postupně do mozaiky, která má vést k přiblížení se Bohu a druhým. Takže uplynulé období bych hodnotil především pozitivně, i když ne vždy bylo vše pro mne lehké.

2. Jak vnímáte svou biskupskou službu a své poslání? V rámci ČBK budete mít na starosti školství, jaké priority vidíte pro církevní školství (základní, střední a vysoké)?

Chtěl jsem, aby moji biskupskou službu vyjadřovalo především moje osobní heslo z Janova evangelia, které lze zjednodušeně vyjádřit třemi slovy – cesta, pravda a život. My křesťané bychom měli být především lidmi na cestě. Jak tvrdil sv. Augustin, máme dvojí občanství, pozemské a nebeské. To v nás podle mého soudu vyvolává jisté pnutí, a to bude životodárné, jen pokud budeme pravdiví. Pokud si uvědomíme, že Ježíš Kristus je nejen pravdou, ale i cestou, pak žijeme naplno. A právě proto bych chtěl ve své biskupské službě druhým ukazovat, že naše víra nám umožňuje právě skrze pravdu žít život s odpovědným nadhledem v optimistickém očekávání plného nebeského občanství.

V rámci ČBK budu mít na starosti katechetickou subkomisi. V tomto oboru jsem více praktikem než teoretikem, přestože jej vyučuji na Pedagogické fakultě MU v Brně. Právě z této stránky bych jej chtěl uchopit. Mým cílem je dosáhnout nejen jednotné koncepce práce katechetů u nás, ale především tvorba vhodných a kvalitních učebnic, které by katechetům pomohly v jejich praxi. Domnívám se, že v době, kdy v církvi zvažujeme do čeho investovat, abychom byli ekonomicky soběstační, je investice do lidí (a tím pádem i do katecheze) absolutní prioritou. Pokud tak církev v historii konala, většinou se jí to v dlouhodobějším horizontu vyplatilo.

3. Jako dlouholetý spirituál Biskupského gymnázia v Brně jste se setkával s mladými lidmi a pedagogy. Budete školy v diecézi navštěvovat a pomáhat v jejich rozvoji?

Jelikož jsem za jejich rozvoj v diecézi odpovědný, tak jsem již s těmito návštěvami začal. Většina škol na mne zapůsobila silně pozitivně a na tuto práci se velmi těším. I v tomto školním roce jsem si ponechal malou výuku na Biskupském gymnáziu v Brně, právě proto, aby můj kontakt s učiteli i studenty neztratil svoji životaschopnost.

4. Vzdělávání má v programu i MSKA. Kterým směrem by se měla naše organizace rozvíjet a na jaké aktivity se zaměřit? Co by měla církev od akademických sdružení, jako je naše, očekávat?

Vzhledem k mému původnímu technickému vzdělání mám sklon k věcem přistupovat především z praktické stránky. MSKA je dle mého soudu akademická organizace, která může církvi, biskupům, kněžím, katechetům atd. nabídnout podporu v oblastech, ve kterých oni sami nejsou odborníky. Uvedu příklad: Lidé hledající, katechumeni, ti, kteří se připravují k přijetí svátosti biřmování, často řeší problémy, kde se potkávají věda a víra (genetika, vesmír, etika), a některé problémy jsou tak náročné, že objektivní odpověď může dát jen skutečný profesionál v daném oboru. Jsem také osobně přesvědčen, že přinejmenším polovina populace je schopna a ochotna církvi naslouchat, pokud bude mluvit srozumitelně. A tak právě ono vzdělávání těchto lidí v tom, co církev přináší, co historicky přinesla do světa kultury a vědy a co je jen balast a předsudky, představuje jakési preevangelizační pole, kde by právě MSKA mohla být jedním z klíčových hráčů.

5. Jak může MSKA přispět k dialogu mezi církevním, akademickým a kulturním světem?

Myslím, že na tuto otázku jsem již z části odpověděl v předchozím odstavci. Nicméně se domnívám, že je důležitá nejen odbornost, ale i množství lidí, kteří se do MSKA chtějí aktivně zapojit. Pokud jejich množství bude tzv. podkritické, žádné velké přispění asi nenastane. Osobně bych víc sázel právě na drobnou práci většího počtu lidí, kteří jsou vedeni společnou myšlenkou, než na „očekávané mesiáše“. Pokud se tedy MSKA stane jakýmsi kvasem přítomným v diecézích a především ve farnostech, přispění se
bude projevovat přirozeně a automaticky.

6. Co přát MSKA do další činnosti?

Chtěl bych na závěr připomenout jednu anekdotu, ve které zákaznice vstoupí do módního obchodu a praví: „Chtěla bych si vyzkoušet ten extravagantní tmavý model, co máte v koutě výlohy.“ Prodavač na to odpoví: „Lituji, to nepůjde. To nejsou šaty, to je stín od lampy.“ Stejně tak i naše poznávání a bádání často představuje jen studium stínu, které je pouze pomůckou a ukazatelem. Italský renesanční génius Michelangelo Buonarroti říkal, že slunce je jen Boží stín. Přeji tedy akademii, aby nikdy nezapomínala pro stín na slunce a pro slunce na Boha.

Za rozhovor děkuje šéfredaktor časopisu Dialog Evropa XXI – Pavel Kopeček.