Vydáno: 18.4.2019
Autor: ThDr. ICLic. Jiří Koníček
Zpět

František Sušil a významní kolegové brněnského alumnátu, vydala MSKA, Olomouc 2018, editor ThDr. ICLic. Jiří Koníček, Vydala MSKA, Olomouc 2018, s. ?, ISBN:

 František Sušil (1804 – 1868), významný básník, literát, teolog a biblista, se někdy označuje jako buditel a vlastenec, a to nikoli neprávem, neboť neboť v jeho době neměla tato slova ještě negativní nádech. v polovině 19. století je věrnost duchovní a náboženské tradici něčím, co vyrůstá ze samotné identity, o niž se opírá skutečná kultura našeho lidu. A těžko zde můžeme vynechat přívlastky „slovanská“ i „moravská“.

Sušil, rodák z Nového Rousínova, studuje piaristické gymnázium v nedaleké Kroměříži a poté bohosloví v Brně. Po vysvěcení na kněze v roce 1827 působí na různých kaplanských místech na Brněnsku a nakonec se roku 1837 stává profesorem biblistiky na brněnském bohosloveckém ústavu.

Jak v úvodním příspěvku Sborníku připomíná editor Jiří Koníček: „Alumnát byl místem vzdělávání a šíření češtiny a literatury. Bohoslovci byli vyučováni a seznamováni s dobrou českou literaturou... Byli poradci, šiřiteli literatury a později jako kněží budovateli farních knihoven, mezi bohoslovci byly pořádány časté rozpravy a probírány všechny důležité otázky víry a vědy, národnostní a literární, které hýbaly tehdejším světem... v alumnátu byly pořádány slavnosti slovanské akademie.“ Vycházely zde osvětové časopisy a silně se rozvíjela myšlenka slovanské vzájemnosti.

I v dějinách české literatury nalezneme vysoce pozitivní hodnocení brněnských alumnů v kontextu národního obrození.

Literárními historiky je Sušil řazen do školy Čelakovského, která se vyznačuje důrazem na tvorbu ohlasovou a vlasteneckou, a jsou to právě moravské národní písně a tradiční lidová poezie, které kněze, básníka a sběratele lidové slovesnosti Františka Sušila spojují s moravskými poutními mariánskými místy - se Svatým Hostýnem či Velehradem. Ruku v ruce s tím jde pak jeho zaměření cyrilometodějské.

Jak v úvodním slově ke Sborníku připomíná brněnský biskup mons. Vojtěch Cikrle: „Milenium příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Moravu se stalo mocným impulsem pro rozsáhlou a hlubokou přípravu jak náboženskou, tak národnostní. Sám Sušil se na ní angažoval velmi významným způsobem. Mimo jiné se v roce 1849 podílel na vzniku olomouckého časopisu Cyril a Metod a o rok později v Brně na založení „Dědictví sv. Cyrila a Metoděje“, které se stalo platformou pro šíření mravnosti, vzdělanosti a vlastenectví mezi lidovými vrstvami obyvatelstva. Za jeho žáka a pokračovatele panslavistické cyrilometodějské myšlenky je možné považovat Antonína Cyrila Stojana.“

Se Svatým Hostýnem a jeho historií jsou spojeny motivy Sušilovy básnické tvorby, ale i symbolický závěr jeho života nedaleko od tohoto poutního místa.

Těžištěm Sborníku je však Sušilovo působení pedagogické. Jak připomíná v dalším příspěvku „František Sušil jako vyučující na brněnském alumnátu“ Hynek Šmerda: „Od svého jmenování profesorem biblického bohosloví Nového zákona dne 20. února 1837 setrval ve svém úřadě až do své smrti, tedy celých 31 let.“ Vychoval zde celé generace svých následovníků a významných kněží i literátů jako např. Pavel Vychodil, Josef Pospíšil nebo Vladimír Šťastný. Ovládal několik světových, klasických i biblických jazyků. Překládal církevní otce, hymny a poezii. Důraz kladl na to, aby si budoucí kněží dobře osvojili znalost Nového zákona, včetně „naučení se celých kapitolek nazpaměť.“

Hynek Šmerda pak v dalším příspěvku upozorňuje, že „Sušilovým největším vzdělávacím dílem, můžeme říci také celoživotním dílem (pracoval na něm téměř 30 let), ve kterém se soustředila vlastní Sušilova teologická práce, je překlad a teologický i historicko filologický komentář celého Nového zákona, který se pohyboval na samé hranici tehdy dosažitelného vědeckého poznání. Vycházel v letech 1863 až 1872 v Dědictví sv. Prokopa v osmi svazcích. Dohromady toto úctyhodné dílo tvoří 2 750 stran, tištěných ve dvou sloupcích.“

Biblickému dílu Františka Sušila se v dalším příspěvku věnuje Ladislav Tichý, který si všímá i jazykové stránky jeho díla a teologického pojmosloví v kontextu doby.

Připomeňme už jen výčtově i další zajímavé příspěvky tohoto Sborníku: Práce Františka Sušila s literárními zdroji při tvorbě komentářů k Novému zákonu (Jiří Janalík), Darwinismus v díle Josefa Pospíšila a poukaz na jeho přínosy v oblasti trinitologie (Ctirad V. Pospíšil), Matěj Procházka – život, osobnost a dílo (Veronika Řeháková), Digitalizace časopisu Museum bohoslovců

českoslovanských (Eduard Krumpolc), Přínos Františka Sušila a jeho družiny k soudobému církevnímu a národnímu dění na Moravě (Andrea Zobačová).

Celý Sborník je výsledkem kvalitní práce odborného redakčního týmu. Díky MSKA se čtenářům dostává vzácná příležitost docenit duchovní a literární dědictví této osobnosti, jejích spolupracovníků i následovníků.

Jak správně konstatuje editor Jiří Koníček: „Bohatá a významná činnosti brněnského alumnátu je nejen inspirací pro aktivity MSKA, ale i výzvou k tomu, jak navázat a rozvíjet tuto bohatou tradici vzdělanosti a kultury směrem k otevřenosti, odborné diskusi a k širokému společenskému dialogu.“ Pokud takovou výzvu označíme přívlastkem „buditelská“, pak možná právě v současné době pocítíme její potřebnost a naléhavost.

Petr Cekota