Divadelní umění nebo bezcitnost?

Vydáno: 1.6.2018
Autor: ThDr. ICLic. Jiří Koníček
Zpět

V Brně byla dne 26. 5. 2018 uvedena v divadle Husa na provázku hra Naše násilí a vaše násilí, ve které Kristus znásilňuje muslimku. Kardinál D. Duka se vůči této hře kriticky vymezil již 21.4.2018 a již během prvního dne uvedení hry nastaly zajímavé scény před budovou divadla i uvnitř divadla. Zasahoval antikonfliktní tým policie a napsalo se o celé situaci v mediálním prostoru mnohé.

Tento konflikt má mnoho aspektů a následně se autor tohoto příspěvku pokusí o vlastní vyjádření.

1. Politický aspekt

Divadelní herci a ti, kteří měli zájem o předvedení hry, poukázali na svobodný projev uměleckého života v demokratickém státě. Je nepochybné, že hodnoty demokracie, kam patří svoboda slova a uměleckého projevu, jsou významnými hodnotami, za které byli mnozí lidé ve vězení a dokonce popravování. Ale i v demokratickém státe svoboda slova má své meze, pokud poškozuje jiné. I svobodný projev umělecké tvorby má své meze. Tou hranicí je úcta k hodnotám, tedy i náboženským, ostatních lidí. Ve Francii se autoři satirického časopisu Charlie Hebdo se domnívali, že dělají velkou věc pro demokracii, když prezentovali karikaturu proroka Mohameda. Přes vědomí, že pobouří muslimský svět, poukazovali na to, že demokracie představuje svobodu, že mají právo na to, co konali. Důsledek nenechal na sebe dlouho čekat. 7.1.2015 byl spáchán na celou redakci teroristický čin a dvanáct lidí zemřelo a deset jich bylo zraněno. Staří latinští předkové si kladli občas vhodnou otázku: Cui bono. Přeloženo do českého jazyka to znamená, komu to prospěje. Dnes s odstupem času můžeme jasně vidět, že za zmařené životy lidí karikatura proroka Mohameda nestála, že vydání tohoto časopisu s danou tématikou neposunulo demokracii ve Francii do vyšších kvalit, zůstal jen smutek a tvrdá realita příbuzných mrtvých redaktorů.

Nelze se ani v našem českém případě, kde naštěstí nedošlo ke zraněním a úmrtím, se těšit myšlenkou, že hra Naše násilí a vaše násilí posiluje kvalitu demokracie v naší zemi. Tomu tak vůbec není.

2. Ekonomický aspekt

Ekonomické aspekty v umění jsou důležité. Tyto aspekty postihují všechny oblasti či obory umění. Umělci hledají v České republice sponzory, granty, snaží se legitimně získávat finanční prostředky na svou tvorbu. Nelze se podivovat nad skutečností, že hledají témata, která by konzumenty umění zaujala a přivedla k jejich produktům. Nelze namítat proti neotřelým tématům a pokusům zasáhnout nitro člověka tak, aby se na představení určeného typu umění dostavil. Pokud však tento typ umění, který hledá především zdroj příjmů, uráží city lidí a rozděluje je na brutální bloky, jedná se o nemorální touhu po zisku, která nemá oprávnění.

3. Umělecký aspekt

Před uměním je nutné vždy smeknout a obdivovat talenty lidí, kteří umějí ztvárnit v umění své ideje, myšlenky, názory na realitu, kteří poukazují na problematiku doby, apod. Hra Prokletí může být dobře míněna, protože chce poukázat na značné problémy, i morální, v církvi. Ale právem si můžeme položit otázku, co je uměleckého ve vyjádření ztopořeného penisu Jana Pavla II. a co je uměleckého na tom, že z kříže se stávají zbraně? Ne všechno, co se jeví pod rouškou umění, je uměním. Co je uměleckého na tom, že Ježíš s trnovou korunou na hlavě znásilňuje muslimku ve hře hra Naše násilí a vaše násilí? Některý čtenář si může říci, že autor článku nepochopil hlavní ideu dotčených her. Pochopil. Pochopil však i to, že pod uměním se skrývají aspekty ne - umění a kritický přístup je nevyhnutelný.

4. Náboženský aspekt

Deklarace lidských práv a svobod zaručuje lidem svobodu na náboženské vyznání, uznává svobodu svědomí. A zde je přesně vymezená hranice i směrem k umělecké svobodě. Ani umění nemá znevažovat náboženské city lidí, nemá znevažovat náboženskou víru, nemá falšovat náboženskou víru. K náboženství je zapotřebí zaujmout respekt a úctu. To si mají uvědomit umělci, kteří žijí v ideji bezbřehé svobodné případné umělecké tvorby. Urážet náboženské hodnoty je opravdu snadné. Manažeři jmenovaných her se dušují, že nechtěli nikoho urazit. Tomáš Halík dal snadno dobrou radu všem, kteří nesouhlasí s ideou her, aby na ně nechodili. Dobrá rada je skutečně nad zlato. I diplomat Michael Žantovský se musel vyjádřit k Halíkově radě, která nemá obdoby. Správně podotknul M. Žantovský, že se jedná nechutnost, ke které se Halík nevyjádřil.

Demokracie nestojí na uměleckých nechutnostech a na despektu nebo neúctě k tradičním náboženským hodnotám. Změna myšlení je nutná. Ne že v demokracii a v politickém svobodném světě je dovoleno vše. Některé české politiky zaujalo až to, kdy česká vlajka byla vytažena s vagíny. Je dobře, že právník Koudelka podal trestní oznámení na tento „umělecký projev“. Hanobení státní vlajky má také své mravní meze. Hanobení náboženské také. Nelze vše přejít mávnutím ruky, že česká vlajka i vagína byla atrapou.

Závěr

Autor článku se podivuje nad skutečností, že kněz Halík nezaujal kritické stanovisko, které by hájily hodnoty křesťanství a skutečného umění. Lze se domnívat leccos o důvodech jeho vyjádření. S úctou lze respektovat vyjádření kardinála D. Duky. Autor textu prosí čtenáře, aby se zabývali vymezením svobody v demokracii a hodnotami úcty v sakrálních dimenzích náboženského života.

Autor: prof. Josef Dolista ThD., teolog  a filozof