Prezentace a ochrana symbolů a osobností náboženského vyznání v uměleckém prostředí.

Téma: Umění, Teologie, Společnost, Právo, Etika
Vydáno: 1.6.2018
Autor: ThDr. ICLic. Jiří Koníček
Zpět

úvodem si dovoluji říct, že jsem necelých 5 let pracoval v organizaci, která se jmenovala Brněnské kulturní centrum, p.o. a následně Turistické informační centrum města Brna, p.o., která měla mimo jiné na starosti právě projekt Divadelního světa Brno, který později přešel pod Národní divadlo Brno a chci zdůraznit, že NDB je příspěvkovou organizaci města Brna.

Někteří z Vás ví, že jsem již na Velký Pátek (30.3.2018) sepsal a odeslal otevřený dopis primátoru města Brna poté, co jsem den před tím prozkoumal letošní repertoár Divadelního světa Brna a našel jsem tam hry režiséra Frljiče (Vaše násilí, naše násilí a Prokletí).

Dovolím si odcitovat jen jeden odstavec z mého otevřeného dopisu: „Píši Vám dnes, na Velký Pátek, kdy byl Ježíš Kristus umučen poté, co se mu mnozí posmívali a plivali na něj. Poté, co byl hanoben a v čas, kdy píší tento dopis (dopoledne Velkého Pátku), nesl svůj kříž ulicemi Jeruzaléma, zbičovaný, potupený a nesoucí si nástroj svého následného umučení. V den, kdy Náš Pán Ježíš Kristus na sebe vzal hříchy světa, aby se obětoval pro jeho spásu. Pro naši spásu! Ježíš Kristus, symbol odpuštění, míru a pokoje. Symbol našeho náboženství hlásajícího lásku – ano, jsem praktikující Římský Katolík a uráží mne a moji víru, pokud město Brno platí divadelní festival, v němž Ježíš Kristus znásilňuje – kohokoliv – pod záminkou, že „násilí je jen násilí“, protože „nesouvisí“.“ – a následně se ptám, zda toto je vzkaz, který město Brno chce opravdu vyslat světu?!

Zřejmě Vás nepřekvapí, že na můj otevřený dopis primátor Vokřál do dnešního dne nijak nereagoval, nicméně jsem rád, že díky lavinovitě se šířícím facebookovým statusům a následnému dopisu náměstka Hladíka tato věc začala být řešena jako otázka veřejného zájmu. Tím si dovoluji mimo jiné odůvodnit svoji dnešní zdejší přítomnost těm z Vás, kteří mne neznají.

A nyní mi dovolte pár poznámek k tomu, čím se řadu let zabývám a to jsou symboly, symbolika a právo. Režisér Frljič v jednom z rozhovorů (idnes, 13.3.2017) říká: "Musíme rozlišovat mezi symbolem a skutečnou postavou. Cokoli se dostane na pódium, stává se symbolem. … Postava ve hře má jiný význam než ta skutečná". Tímto způsobem ospravedlňuje Frljič svůj režijní počin ve hře Prokletí (Klatwa), kdy nechává na pódiu oběsit „sochu“ sv. Jana Pavla II.

Tento způsob smýšlení režiséra Frljiče mne zaujal. Podle rumunského historika náboženství a filozofa Mircei Eliada (Posvátné a profánní. 1.vyd. Praha: Česká křesťanská akademie, 1994) se může stát posvátným de facto jakýkoliv předmět, což známe od nejstarších dob, kdy naši předkové vzývali nejen různé přírodní živly, ale do dnešních dob se nám dochovala místa, která jsou něčím zvláštní, mimořádná a kde naši předkové uctívali stromy, kameny, vodní prameny atd. Jde však o to, jak se z běžné věci stane věc posvátná. K tomu Mircei Eliade říká: „„Od nejelementárnější hierofanie, jakou je např. projev posvátna v nějakém předmětu, v kameni či stromu, až po nejvyšší hierofanii, jakou pro křesťana představuje vtělení Boha v Ježíši Krista, neexistuje přerušení kontinuity. Je to stále týž tajuplný akt: projev čehosi „docela jiného“, skutečnosti, která nenáleží našemu světu, v předmětech, které tvoří nedílnou součást tohoto našeho přirozeného profánního světa.“ Zjednodušeně řečeno – jde o to, že člověk se sám rozhodne, že něco má pro něj a jeho okolí nějakou vyšší, nadpřirozenou hodnotu. Zajímavé pak je, že takto se chovají i lidé nevěřící, kdy i oni si svým způsobem ritualizují svůj jinak běžný den – například oslavují v (relativně) ten stejný čas určité životní události jako je narození, svatba, připomínají něčí úmrtí či jiná výročí a události (viz před pár dny odhalení nové sochy Karla Marxe v Trevíru k jeho dvoustému výročí narození), včera jsme měli státní svátek - Den vítězství a jsem si zcela jist, že i pan režisér Frljič oslavuje Silvestra resp. Nový rok. Jestliže určité události nebo i věci přiřadíme mimořádný význam, vzniká nám symbol a to symbol pro určitý okruh lidí více či méně posvátný. V rámci našeho myšlení pak přiřazujeme k symbolům znaky, kterým lidé v našem kulturním okruhu rozumějí. Jestliže je na náhrobku hvězdička a letopočet, chápeme, že jde o datum, kdy se dotyčný narodil.

Je nutno říct, že od pradávna existuje i okruh lidí, kteří se snaží z nějakého důvodu poškodit či zničit symboly, které jsou jiné skupině posvátné. Mířím tím zejména ke kultuře Starého Egypta, z které se nám do dnešních dnů fakticky zachovaly (vyjma staveb) jen znaky a abychom tuto kulturu pochopili, bylo nejprve nutné rozluštit smysl znaků, tedy co vlastně znaky symbolizovaly. Při luštění znaků byla objevena celá řada zajímavostí a to zejména, proč byly určité znaky a symboly částečně poškozené nebo i zcela zničené. Stručně lze říci, že staří Egypťané se domnívali, že již sám znak má nadpřirozenou moc. Nejvyšším trestem pak nebyla smrt, ale zničení jména – znaku, symbolu zemřelého. Vymazání znaků, které představovaly jméno bylo nejpřísnějším trestem, kdy člověk nebyl jen zahuben a zapomenut, ale byl mu znemožněn posmrtný život. Setkáváme se také s poškozováním přímého vyobrazení zemřelého, kdy dnes předpokládáme, že šlo o další rituální sankci.

Na druhé straně této hodnotové osy pak stojí tak extrémní úcta, že je vůbec zakázáno nadpřirozeno pojmenovávat. Web http://www.vira.cz/otazky/Mohu-vyslovovat-Bozi-jmeno-Jahve.html uvádí: „Židovské pravidlo nevyslovovat Boží jméno má původ v desateru: "Nezneužiješ jména Hospodina (= Jahve), svého Boha" (Ex 2,7; Dt 5,11). Nejlepším způsobem, jak se pojistit proti zneužití je jméno nevyslovovat vůbec. Židé totiž z úcty k Mojžíšovu zákonu dodržují u jednotlivých přikázání přísnější pravidla, aby ani náhodou neporušili, co stojí v Bibli. Křesťanství nechce člověka zbytečně omezovat, proto zakazuje jen zneužívat Boží jméno (např. při klení nebo magických úkonech). Vyslovit Boží jméno Jahve proto není samo o sobě špatné a řada světových překladů Bible, včetně Jeruzalémské bible, jméno Jahve používá. Chtějí tak věrněji kopírovat biblický text. Apoštol Pavel nás ale nabádá, že si máme dát pozor, abychom zbytečně nepohoršovali druhé (srov. výklad o mase obětovaném modlám v 1 Kor 8). Pokud by vyslovování Božího jména někomu z přítomných vadilo, je lepší od něj upustit.“

A pak je zde zřejmě nejextrémnější náboženský názor, a to názor muslimský. Islám problematiku zobrazování čehokoliv živého řeší velmi obsáhle, dnes je mnoho textů i na Internetu, viz například http://www.e-islam.cz/content/z%C3%A1kladn%C3%AD-pravidla-o-zobrazov%C3%A1n%C3%AD-%C5%BEiv%C3%BDch-bytost%C3%AD-d%C3%ADl-1-z%C3%A1kaz-jeho-d%C5%AFvody

„Smysl zákazu zobrazovat živé bytosti vnímá islám v tom, že jde o pokusy napodobovat stvoření Boží (arab. المُضَاهَاتُ لِخَلقِ اللهِ al-mudáhátu li chalki lláh). Imám ‘Abdurrahmán ibn Hasan at-Temímí vysvětluje: „Prorok صلى الله عليه و سلم uvedl důvod, kterým je srovnávání sebe s Božím tvořením, protože jen Alláhu Jedinému náleží stváření a určování osudu. Není tedy dovoleno srovnávat lidské výtvory se stvořeními Božími a lidské tvůrce se Stvořitelem.“ Šejch Selím ibn ‘Íd al-Hilálí praví: „Zpodobňování živých bytostí je zakázáno, protože se jedná o pokusy napodobňovat stvoření Boží.“

Na uvedeném webu se mimo jiné píše: „ Alláh nám nezakázal nic, kromě toho, co je pro nás škodlivé. Znalost této škody může být jednomu zřejmá a druhému skrytá, ale povinnost podrobit se Božímu Zákonu mají všichni, v tom, čeho škodu subjektivně spatřují i v tom, čeho škodlivost subjektivně nevnímají, jak stanovil již imám az-Zuhrí.“

Jistě chápete, že v tomto vnímání by znevážení muslimských symbolů mělo v řadě zemí jistě velmi ostrou reakci.

Dodávám, že vůči Frljičovu zobrazení Ježíše se postavil i předseda ústředí muslimských obcí Muneeb Hassan Alrawi, viz Brněnský Deník dne 6.4.2018: „Podle předsedy ústředí muslimských obcí Muneeb Hassan Alrawiho není dobré takto zesměšňovat postavy proroků, ať už by šlo o Ježíše nebo Mohameda. „Jsou to ikony, které zastávají dobro, a když už je chce někdo napodobovat, mělo by to být jen v dobrém. Ačkoliv souhlasím s názory podporující svobodu projevu a umělecké tvorby, dostat Ježíše do podobné scény, jako je ta s muslimskou ženou, není podle mého názoru vhodné a naprosto chápu rozhořčení křesťanů. Možná by stačilo ve scéně znázornit křesťana, ale nikoliv Ježíše," okomentoval.“

Citace z: https://brnensky.denik.cz/kultura_region/jezis-v-brnenske-hre-znasilnuje-muslimku-lide-protestuji-20180406.html“

Vraťme se k Frljičovu vyjádření: „Musíme rozlišovat mezi symbolem a skutečnou postavou. Cokoli se dostane na pódium, stává se symbolem. … Postava ve hře má jiný význam než ta skutečná“.

Kdyby tomu tak skutečně bylo, pak cokoliv, co se dostane na pódium, přestává být posvátným a stává se z toho věc „k volnému použití“. A zde mám za to, že Frljičem využitá či spíše zneužitá symbolika naráží nejen na náš právní řád, ale i na etické principy, které byly vyjádřeny již dávno před narozením Ježíše Krista. Existuje tzv. Zlaté pravidlo, což známe i z Bible, kdy v Lukášově či Matoušově Evangeliu Ježíš říká „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (Bible, Lk 6,31, srov. Mt 7,12).

Různé formy Zlatého pravidla se vyskytují v mnoha kulturách a nelze stanovit, která je původnější.

• „Nedělej druhým, co nechceš, aby dělali tobě.“ (Konfucius, Analekta 15,23 – 5.-6. století před Kristem)
• „To, co vyčítáš svému bližnímu, sám mu nedělej.“ (Pittakos z Mytilény, jeden ze Sedmi mudrců – 6.-.7. století před Kristem)
• „Nečiň jiným, co by tě zlobilo, kdyby učinili tobě.“ (Sókratés – 5.-4. století před Kristem)
• „Nechci sám dělat, co bych na druhém káral, nakolik je to v mé moci.“ (Meandros ze Samu, podle Hérodotos, Dějiny, III, 142)
• „Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe sama. Já jsem Hospodin.“ (Bible, Lv 19,18)
• „Cokoli je ti proti mysli, nečiň ani druhým.“ (Zoroastrický spis Šajast-na-Šajast, 13,29)
• „Člověk se nemá vůči druhým chovat způsobem, který je mu samému proti mysli. To je jádro vší morálky. Všechno ostatní plyne ze sobecké žádostivosti.“ (Mahábhárata. Anušasána parva, 113,8)
• „Co nechceš, aby ti jiní činili, nikomu nečiň. To je celá Tóra, všechno ostatní je jen komentář.“ (Talmud, Šabbat 31a)
• "Nikdo z vás nemá víru, dokud nebude přát bližnímu svému to, co přeje sám sobě". (Mohamed, sahíh Muslim)

Zlatým pravidlem se zabýval i Immanuel Kant, který došel k tzv. kategorickému imperativu, kdy jeden z možných překladů zní „Jednej jen podle té maximy (zásady), od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem.“

Je však třeba jasně říct, že uznávat zlaté pravidlo, znamená uznávat ostatní lidi jako rovnocenné bytosti.

Zlaté pravidlo vyjadřuje lidskou zkušenost, že základem dobrých vztahů je schopnost představit si sebe sama na místě druhého. Holandský etolog Nikolaas Tinbergen dospěl ke zjištění, že aby se dítě mohlo zařadit do lidské společnosti, musí se zbavit přirozené sebestřednosti a svá jednání korigovat s ohledem na druhé. Jako všichni živočichové, je i člověk vybaven instinktem sebezáchovy a sebeprosazování, který ovšem u společensky žijících živočichů vede ke konfliktům. Mladý živočich při nich naráží na silnější a naučí se jim případně ustoupit (Sokol, Moc, peníze a právo. Praha 2007, str. 21.)

A to je jeden z důvodů, proč mlčení vůči zneužívání náboženských symbolů není správnou cestou. Je nutno říci, že zde je zasahováno do naší svobody, do našich náboženských práv (základní lidská práva), je nezbytné ukázat, že toto je hranice, která byla překročena.

Pan Frljič a celá řada osob a osobností, které se jej zastávají či dokonce k jeho činům vzhlížejí, se dovolávají svobody uměleckého projevu. I když ji budeme maximálně respektovat, je nutné připomenout si zásadu, kterou formuloval John Stuart Mill: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“

Toto pravidlo shrnul pan Roman Kříž: „Svobodou se rozumí možnost dělat si na svém a za své co chci, pokud tím (nad míru přiměřenou okolnostem) nezasahuji do analogické svobody někoho jiného“ (http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-o-zmatenosti-pojmu-svoboda-dy6-/p_spolecnost.aspx?c=A151031_095411_p_spolecnost_wag)

A zde se vracím k úvodu svého příspěvku – Národní divadlo Brno je příspěvkovou organizací města, festival Divadelní svět Brno je financován z veřejných rozpočtů na všech možných úrovních včetně té ministerské. Ředitel NDB Glaser se již do médií vyjádřil, že kdyby mu měl být snad snížen rozpočet na festival DSB (na příští rok), bude se jednat o „ekonomickou cenzuru“ a ostře před ní varoval. Dostali jsme se tedy do situace, kdy ať chceme nebo nechceme, každý občan České republiky, každý plátce daní se stává spolufinancovatelem zneužití a hanobení křesťanských symbolů. Právě zde se jedná o zásah do naší svobody – zde nejde jen o to, že se někde uvede nějaká hra, která zneužívá křesťanské symboly, jistě by nebyla první ani poslední, zde se jedná o skutečnost, že tyto hry jsou součástí oficiálního programu Divadelního světa Brno, který pořádá příspěvková organizace města Brna a za hru „Vaše násilí naše násilí“ bude panu Frljičovi a chorvatskému divadlu vyplaceno cca 280 000 Kč z veřejného rozpočtu. Nad to se celý festival koná v prostorách, které jsou majetkem města, čili je zde nemálo nákladů např. na energie či na personální zajištění.

Vracím se k výše uvedené větě: „Je však třeba jasně říct, že uznávat zlaté pravidlo, znamená uznávat ostatní lidi jako rovnocenné bytosti.“ V tuto chvíli ani pan Frljič, ani vedení města, ani vedení Divadelního světa Brno Zlaté pravidlo „co sám nerad, nečiň jinému“ nedodržují, stejně jako Millsovu maximu „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“. Díky všem aktivitám, a to včetně promluvy otce kardinála Dominika Duky a vyjádření České biskupské konference, se nikdo z těch, kdo se účastní uvedení Frljičových her nemůže dovolávat toho, že jedná v dobré víře. A já doufám, že stále platí, že český právní řád jednání, které by bylo v rozporu s dobrou vírou, nechrání.

Co říct závěrem? Včera jsem si četl britský Daily Mail. Objevil se tam komentář Pierse Morgana k akci Met Gala, která se koná v Metropolitním muzeu umění v New Yorku. Lístek stojí v přepočtu 700 tisíc korun a rezervace přímo u stolu prý přesahuje hranici 6 milionů korun. Akce proběhla před pár dny a letos byla na téma „Náboženství a móda“. Celý svět tak viděl, jak zpěvačka Rihanna přichází v biskupské mitře a například Sarah Jessica Parker (známá např. ze seriálu Sex ve městě) měla na šatech Pannu Marii a na hlavě jako tiáru celou scénu narození Ježíše.

Jak si povšiml Piers Morgan, téma „Náboženství a móda“ bylo vlastně tématem „Křesťanství a móda“, protože žádné jiné náboženství tam nebylo. A v daném komentáři je velmi zásadní otázka: "Oblékl bych se jako muslim nebo žid, kdybych nebyl muslim nebo žid?".

Frljič říká, že cokoliv na divadle je jen symbol. I tato akce je jistě jen divadlem. Celý svět můžeme chápat jako divadlo. Piers Morgan se ptá, proč si nevybrali nějaké jiné náboženství?! A sám i odpovídá - vybrali si nás, katolíky a křesťany, protože počítají s tím, že si to necháme líbit.

To ale nesmí být důvod, abychom k tomu mlčeli. Mlčet i zde znamená souhlasit. Jestliže někdo hanobí naše nejposvátnější symboly, je to stejné jako stát na Velký pátek na Via Dolorosa a když jde okolo zbitý a trpící Kristus, tak se otočíme zády?! Nebudeme si všímat výsměchu a ponižování symbolu dobra a milosrdenství?! Symbolu Boha, k němuž se hlásíme?

Nikdo nemá právo zneužívat či hanobit naše posvátné symboly, jelikož tím hanobí naše vyznání.

JUDr. Tomáš Tyl