Mediální působení radia Proglas v ČR - Mons. Ing. Martin Holík

Referát ke konferenci k tématu 30 let svobodného působení církve v české společnosti poskytuje pohled na vznik, působení a roli křesťanského rádia Proglas a televize Noe v české společnosti.

Myšlenka rozhlasového vysílání v rukách křesťanů není nijak nová, sahá někam k roku 1930, k vynálezci Guglielmu Marconimu a papeži Piu XI., z jejichž spolupráce se zrodilo Radio Vatikán. Počátky vzniku Radia Proglas sahají do léta 1989, kdy se jevila společensko-politická situace již neudržitelnou, a bylo dobré plánovat budoucnost ve svobodě, jakmile se před našimi zeměmi otevře. Otázka tedy nezněla zda, ale jak, odkdy, s kým a za kolik.

Počátky

Velkým úkolem po sametové revoluci bylo získat operativně informace a převzít zkušenosti z různých typů rozhlasového vysílání křesťanů ve světě. Tohoto úkolu jsem se ujal já, elektroinženýr a tajně svěcený kněz Martin Holík. Prvními hybateli a mými spolupracovníky byli rodina a přátelé kolem střediska Radost, provozujícího desítky let křesťanské letní tábory a celoroční skryté setkávání mladých křesťanů, vše pod hlavičkou rekreačního družstva, jež smělo za minulého režimu existovat. Úmysl byl přirozeným vyústěním motta tajně svěceného kněze Františka Fráni, jež od roku 1967 tábor vedl: Dělej, co nikdo nedělá. Úmysl podporoval svým entuziasmem také tajně svěcený biskup skryté části mlčící církve Stanislav Krátký, pozdější probošt mikulovský. Rádio, televizi a univerzitu, Martine!

Těžkosti s uznáním mého svěcení (samo kněžství bylo dobrou devízou při jednáních na straně církevní, být elektro odborníkem výhodou na straně technické a technologické) byly překonány v polovině roku 1992, a to už projekt rádia značně pokročil. Byl jsem ustanoven administrátorem v Brně–Žebětíně a Kohouto-vicích; přirozeně se tedy dalšími podílníky na přípravách stávali farníci z této rozsáhlé brněnské farnosti.

Úsilí jsme vedli po dvou liniích: první byla linie vztahu ke státu, druhá pak linie zakotvení v církevních strukturách. Oběma prolínalo formování skladby vysílání.

Vůči státu bylo třeba ustavit typ společnosti, která může získat licenci k rozhlasovému vysílání z FM vysílače, dokáže představit nově vzniklé Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) model, který se jí bude zamlouvat, prokáže dostatečné finanční zázemí a také představí „kopec s věží pro vysílač“ s volným kmitočtem v pásmu VKV (kmitočtů je fyzikálně omezený počet, jsou nehmotných statkem každého státu, proto se koordinují, licencují a soutěží). V RRTV tehdy zasedali například i zástupci KSČM, v prezentaci bylo proto třeba vyvažovat jasně deklarované křesťanství se všeobecně kultivovanými pořady typu vážná hudba, krásná literatura apod., křesťanství uvést jako jednotící prvek pro poměrné zastoupení všech křesťanských církví a denominací. Nepřehlédnutelný ekumenický rozměr Proglasu je tudíž dnes mj. dán i okolnostmi kolem získání licence.

Legislativa

Držitel licencí k rozhlasovému vysílání RADIO PROGLAS s.r.o. je subjektem podle Zákona o obchodních společnostech, nikoli podle církevního práva. Vztah k církvi je vyjádřen Nadačním fondem Radia Proglas, založeným v roce 1999 biskupem brněnským, jehož smyslem je přijímanými dary podporovat výrobu a vysílání programu Radia Proglas. Drobné dary tvoří více než 90 % příjmů Proglasu. Finanční podpora jednotlivých biskupů nebo ČBK jako celku se uskutečňuje také skrze tento Nadační fond. Biskupové jsou pro vysílání oslovováni podle svých dispozic a specializací, Proglas jim pomáhá v různých projektech a kampaních (například Tříkrálová sbírka, Noc kostelů). K organizování dárců slouží subjekt bez právní subjektivity Klub přátel Radia Proglas za pomoci dobrovolných Kamarádů Proglasu.

Vraťme se k roku 1990: Ze strany církve se mísilo nadšení z nových možností, nedůvěra k mladému, tajně svěcenému knězi-inženýrovi, dále zkušenost několika málo věřících z Českého rozhlasu, jejichž názory ale spíše překážely (Holík nemůže uspět, nemá ponětí, kolik to všechno stojí), fakt, že jsme potřebovali hodně peněz. A k tomu připočtěme všeobecné „víření“ v prvních posametových letech, kdy kdekdo chtěl po představitelích církve peníze na kdeco.

Hrstka lidí okolo mne a blízkého spolupracovníka Stanislava Beránka byla v tu dobu už seznámena s činností rozhlasových stanic v rukách křesťanů v Itálii, Belgii, Francii a v Polsku. Věděla, jak taková média fungují v kulturně odlišných Spojených státech amerických, upřesňovala možné vysílací schéma a měla přísliby několika odborníků v potřebných profesích. Nepřehlédnutelnou hybnou silou byla kunsthistorička Marie Blažková, pozdější dlouholetá šéfredaktorka.

Rakousko poněkud překvapivě nemělo příliš rozvinutý duální model (veřejnoprávní rozhlas a komerční stanice); místní křesťané měli přepychový prostor v médiích veřejnoprávních. Přesto anebo právě proto vídeňská arcidiecéze projevila velké pochopení a různými způsoby záměr vzniku samostatného vysílání vedle působení křesťanů v nedávno ustavené redakci náboženského vysílání Českého rozhlasu podporovala, od know-how školení novinářů až po finanční sbírky (ty organizoval tehdejší pomocný biskup Christoph Schönborn). Velikým krokem vpřed bylo už podání žádostí na vídeňskou arcidiecézi, potažmo organizaci Kirche in Not a později na Renovabis a také za oceán, na Úřad pro pomoc zemím Střední a Východní Evropy při biskupské konferenci USA. Důležité a záslužné bylo, že tyto žádosti podepsali všichni tehdejší čeští a moravští biskupové (předsedou episkopátu byl tehdy Miloslav Vlk). Nemohu opominout, že jako první získal důvěru k záměru Radia Proglas sídelní biskup brněnské diecéze Vojtěch Cikrle, těsně následovaný arcibiskupem sousední arcidiecéze olomoucké Jan Graubnerem. Zajímavým prvkem podpory ústní i faktické byli věřící lidé v okolních zemích, často Češi v emigraci. Jako milý příklad uvedu pohotovou sbírku v podhorské vesničce Mauls (Bezirk Bolzano), kde italští farníci vedení svým farářem Jiřím Jeřábkem už v roce 1992 vybrali peníze na nákup prvního 500W vysílače pro český Proglas, jenž byl poté pořízen v Bologni a na Svatém Hostýně pak od roku 1995 vysílal plných dvacet let. Projektu pomáhaly i jednotlivé impulsy, jako téměř náhodné setkání s tehdejším spolupracovníkem italského Radia Maria P. Leem Maasburgem, jenž nás už s Martinem Šmídkem, pozdějším letitým zástupcem ředitele Proglasu zavezl na návštěvu do Erby, základny italského Radia Maria. Po této cenné zkušenosti jsme se pevně rozhodli pro ideu neziskového, nekomerčního, na posluchačích záměrně závislého rádia. Model funguje tak, že najmete lidi, nakoupíte přístroje, začnete vysílat, a ve vysílání řeknete: Nevysíláme reklamu, nemáme zlaté doly, vysíláme pro vás, nežebráme, ale přinášíme vám obsah. Jestliže se vám líbí, pošlete nám na mzdy, na techniku a na režii. Děkujeme. Žádná povinnost, žádná předepsaná výše příspěvku. To nám imponovalo.

Nezamlouvalo se nám příliš jednoduché automatické rádio Data u Gentu, které jen hrálo, nezaujalo ani spíše intelektuálně laděné rádio Jerico ve francouzském městě Metz. Velké rádio Notre Dame, založené pařížským arcibiskupem Jeanem Maria Lustigerem bylo zase příliš drahé. Po každé návštěvě jsme však stále lépe zpřesňovali, jaké by mělo být vysílání naše – vysílání pro českou situaci ve znovunabyté svobodě po roce 1989.

Licence

Jednou z mnoha Božích náhod bylo, že jsem jednoho lednového dne 1995 při snídani zachytil nenápadný řádkový inzerát v deníku Lidová demokracie, nabízející kmitočet 90,6 MHz na Svatém Hostýně. Toho času jsme měli podané už asi čtyři neúspěšné žádosti, na Svatý Hostýn to byla pátá. Dopadlo to dobře! Licenční rozhodnutí přišlo koncem června 1995 s tím, že zákon stanoví: rádio musí zahájit vysílání do sedmi měsíců!

Výstavby rádia se ujala všestranná firma SADO acoustics (dnes InterSono) bratří Petra a Martina Menšíkových z Ostravy, jež v rekordním čase vybudovala v suterénu obnoveného Biskupského gymnázia v Brně na Barvičově ulici podle návrhu brněnského architekta Jana Velka studia a režie a vybavila je veškerou potřebnou elektronikou. Tvůrci mezitím začali přesvědčovat ty, kteří dříve přislíbili se do vysílání zapojit, aby dali výpovědi ve stávajících zaměstnáních a nastoupili do nejistého podniku. Peníze z arcidiecéze vídeňské a z americké biskupské konference stačily na pořízení základní techniky. Bylo však jasné, že na mzdy a režii si musí rozhlas v rukách křesťanů vydělat svým vysíláním.

Vysílání bylo zahájeno v pravé poledne 8. prosince 1995. Tou dobou už jsme, povzbuzeni prvním úspěchem, měli podánu řadu dalších žádostí; každé pololetí pak přišlo tolik peněz navíc, že bylo možné podávat žádosti další; bylo to v souladu s naším plánem vysílat v budoucnu pro celou zemi. 19. března 1996 jsme začali vysílat z Brna-Hádů, o rok později z vrcholu Pradědu. O tempu výstavby nových vysílačů vypovídá počet třináct spuštěných VKV FM vysílačů během deseti let. Pro doložení pracnosti získávání technických prostředků od RRTV veřejnými soutěžemi uvádím, že z našich projektů vyšel vítězně asi jen každý čtvrtý!

Intermezzo pro mladší čtenáře

Pro mladšího čtenáře není od věci připomenout, že v roce 1995 čekal na přidělení pevné telefonní linky Proglas 5 měsíců, první fax musel projít speciálním schválením státního podniku SPT Telecom, bezdrátové telefonování reprezentoval analogový, 5 kg vážící telefon Eurotel s platbou 5 Kč/min i za přijatý hovor, se kterým autor textu získával respekt při obchodních jednáních v restauracích; byla to doba, kdy slovo e-mail vyvolávalo spíše asociaci na nátěrovou barvu; ukrutně pomalý počítač s procesorem X386 stál zhruba čtyři tehdejší průměrné měsíční platy a k propojení vzdálených počítačů existovala jakási téměř bájná akademická vysokoškolská síť ARPANET, na kterou Proglas umístil v prosinci 1995 jedinou stránku informací o sobě jen díky tomu, že zástupce ředitele Martin Šmídek byl zároveň pracovníkem Masarykovy univerzity.

Zmiňme ještě některé další důležité technologické milníky: v roce 1996 vznikly v ČR první digitální komerční mobilní sítě, mezi nimi český Paegas (později odkoupený společností T-Mobile), klasické nahrávací magnetofonové pásy bylo už možné nahradit kvalitními kazetami DAT a opakovaně nahrávatelnými minidisky. Začaly se rozvíjet první počítače se systémem DOS, později Windows. Zásadním milníkem se pak stal přechod šíření signálu z drahých pozemních tras na rovněž drahé vysílání přes družici na geostacionární dráze, které pak ovšem za nezměněnou cenu umožňovalo distribuci signálu libovolnému počtu nových vysílačů. Na přelomu tisíciletí klesla cena satelitních přijímačů natolik, že byl možný individuální příjem domů (DTH).

K programu

Proglas se z počátečního osmnáctihodinového vysílání podle licence vyhoupl už po roce na 21 hodin, od roku 1998 na 23 hodin vysílání denně. Od roku 2000 vysílá nepřetržitě.

Program je koncipován jako vysílání pro celou, informovanou, kulturní rodinu s důrazem na křesťanské pojetí hodnot. Na rozdíl od většiny rádií, jejichž vysílání lze označit za proudové, a těch je v Česku drtivá většina, vysílá Proglas škálovaně, tzn. každá posluchačská skupina má svoje vysílání, každý pořad má své adresáty. Kostrou vysílání jsou pořady pastorační, tj. modlitby: evangelium dne, ranní chvály, modlitba školáků, polední modlitba, mše svatá nebo růženec, večerní modlitba s dětmi, večerní chvály, závěrečná půlnoční modlitba.

Páteří denního živého vysílání jsou zprávy a publicistické pořady: Dopoledne s Proglasem, 13+, Komentář týdne.

Důležitou položkou se stala duchovní a vážná hudba, jež dodnes tvoří 16 % hudební složky vysílání.

Cíleně oslovujeme i seniory, rodiče na mateřské a rodičovské dovolené, žáky a školáky.

Růst

V letech 1995 až 2003 se rádio rozvíjelo extenzivně podle pravidla Přispěj na provozování svého rozhlasu a přidej, prosíme, něco ve prospěch posluchačů budoucích. To se ukázalo být pro posluchače vynikající motivací, takže byly k dispozici peníze na drahé hledání a koordinování kmitočtů jak pro území s hustějším osídlením a s vyšším počtem věřících, tak pro území osídlená řídce. Současní dárci tak posloužili budoucím posluchačům ve štafetě dobročinnosti. Zároveň vedení Proglasu usilovalo o to, aby dle možností zřídilo v každé diecézi malé studio blíž lidem, kteří jsou místním známi a mohou působit ve vysílání. Tak vznikaly a před RRTV byly obhájeny kmitočty pro Svatý Hostýn (1995), pro Brno (1996), Praděd (1997), Ještěd (1999), Uherský Brod (2001), Příbram (2001), Nové Hrady (2001), České Budějovice (2004), Tábor (2004), Písek (2004), Velké Meziříčí (2005), Žďár nad Sázavou (2005), Znojmo (2005) a pro Domažlice (2014). Po roce 2005 už bylo pásmo VKV přeplněné, Proglas proto od hledání stále slabších kmitočtů pro stále méně nových posluchačů ustoupil a rozhodl se jít cestou šíření digitálního signálu. Příjem ze satelitu se stával stále levnějším, počet domácích přípojek k internetu významně stoupl. Novou licenční žádostí se dostal k digitálnímu vysílání zemskými vysílači, a to od roku 2000 cestou do televizorů (DVBT2), a od roku 2011 také cestou šíření nejmodernějším rozhlasovým systémem DAB+. (Dnes hovoříme o HybridDab+, kdy posluchač nerozpozná, jakým technickým způsobem k němu právě v tu chvíli program přichází). V roce 2021 disponuje společnost šířící smluvně program Proglasu více než dvaceti DAB+ vysílači s pokrytím pro více než polovinu obyvatel země. Pro příjem DAB+ vysílání jsou v běžném prodeji desítky typů přijímačů s cenou srovnatelnou s přijímači FM.

Zbývá potvrdit, jak šťastné bylo někdejší rozhodnutí o způsobu financování: v naší zemi během let vyrostlo již více než sto komerčních rádií, ovšem z původních majitelů se až na výjimky stali spíše jen držitelé papíru s licencí, zatímco program včetně všudypřítomné reklamy určují po dvou vlnách koncentrací vlastníků čtyři velké mediální domy. Proglas tím, že je nekomerční, má výjimečné postavení a o jeho koupi nikdo neusiloval.

Telepace s.r.o. s programem TV Noe

Noviny a časopisy, první weby s křesťanskou tématikou, rozhlas v rukách křesťanů – a co televize?, zeptáte se logicky. Věděl jsem o jediné skupině věřících, o nichž jsem byl přesvědčen, že mohou letité provozování videostudia přetavit v televizní vysílání. Byla to skupina lidí z Ostravy kolem salesiána P. Leoše Ryšky.

Seznámili jsme se na počátku vysílání Proglasu při předávání prvního alba legendární Scholy olomouckých fakult Střípky, natáčeného právě ve studiu Telepace v Ostravě. Profesionalita a nadšení lidí v občanském sdružení Studio Telepace předurčovaly dle mého mínění tyto věřící k tomu, aby se stali jádrem televize v rukách křesťanů. Trvalo však ještě dlouhých devět let, než tato vize došla naplnění. Tento čas byl ovšem časem požehnaným, neboť projekt technicky a finančně mnohem náročnější než projekt rádia mohl být daleko pečlivěji připraven a budoucí uživatelé včetně posluchačů Proglasu se záměrem pravidelně seznamováni; také se snižovaly ceny technologií a cena vysílání signálu. Na podzim roku 2004 jsme (Ryška 75 %, Holík 25 % základního jmění) založili společnost Telepace s.r.o. s deklarovaným neziskovým charakterem. Do projektu včetně znění licence, o kterou jsme požádali v prosinci 2005 a obdrželi ji v lednu 2006, byly vtěleny všechny nabyté zkušenosti s desetiletým provozem Proglasu. Silným záměrem byla mimo jiné komplementarita – média Proglas a Noe se mají doplňovat.

Počátky TV Noe byly také spjaty s obdobným záměrem slovenských katolíků organizovaných ve sdružení Lux communication. Ti měli dodávat část vysílání zdarma výměnou za odvysílání těchto pořadů též zdarma. Pokrytí obou zemí týmž satelitem takové spojení umožňovalo. Tato spolupráce však po mnoha stránkách nedělala dobrotu, proto v roce 2008 vznikla samostatná televize Lux. Můžeme bez nadsázky říci, že TV Lux vyrostla mimo jiné na know-how Proglasu, potažmo Telepace s programem TV Noe. Ta zahájila vysílání ze své základny na Kostelním náměstí 2 v Ostravě 10. května 2006. Já jsem zůstal společníkem Telepace do května 2012. Od té doby se mediální dvojčata rozvíjejí samostatně, ovšem spolupracují.

Od technologií k obsahu

Zhruba v roce 2005 přestalo být hlavní starostí Proglasu JAK vysílat – přestože správa rozsáhlých technologií dodnes tvoří značnou část jeho výdajů – a mohl se více se soustředit na to, CO vysílat. Dochází proto k nárůstu počtu redaktorů.

Zde je vhodné připomenout, že v roce 1995 téměř neexistovali profesní věřící odborníci (moderátor, žurnalista s technickými dovednostmi, rozhlasový technik, mistr zvuku), o deset let později už byla situace daleko lepší. Postupně, s nároky na plnění původních představ tvůrců vtělených do znění licence, se navyšoval počet pracovních úvazků. K vysílání na dobré úrovni je v Proglasu dodnes třeba mimořádně efektivní práce. Každý redaktor je i nahrávačem technikem, střihačem, autorem průvodního slova, spoluautorem anoncování na sociálních sítích a na webu Proglasu. Vyprofilovala se redakce zpravodajství a publicistiky, ještě před ní redakce junior, samozřejmě redakce náboženská. Hudební redakce se zaměřila na hudbu vážnou a duchovní, hudbu folklorní a hudbu populární a křesťanskou. Všechny části hudební redakce jsou v českém prostředí známy a uznávány.

Země uprostřed Evropy

Ani na mezinárodním poli Proglas nijak nezaostal. V roce 1993 ustavilo několik států EU Konferenci evropských křesťanských rádií. Cílem bylo každoroční setkávání s výměnou informací a zkušeností v oboru. Proglas se zapojil hned od počátku, představitele rádií z přibližně 17 zemí Evropy (s cca 650 vysílači) hostil zatím dvakrát (v roce 2005 v Praze, 2015 v Brně). Po několik let (2009–2017) byl sekretářem této Konference redaktor Proglasu Milan Tesař, od roku 2018 uskupení vede šéfredaktor Proglasu Pavel Mikšů.

Nejen rádio

Proglas se kromě toho, že připravuje nepřetržité vysílání, věnuje dalším souvisejícím dovednostem. V roce 2019 vznikla jako dceřiná společnost Proglasu organizace Slyš.to s.r.o., zabývající se nahráváním a prodejem audioknih. Ty vznikaly v pronajatých studiích a režiích Proglasu, od přestěhování na Olomouckou ulici v Brně (zkráceně O7) už mají prostory vlastní. O své know-how na získávání podporovatelů jsme se rozdělili s několika dnes úspěšnými církevními projekty.

Bez nadsázky lze říci, že za dvacet pět let působení Proglasu je v Česku jen málo hudebníků a interpretů měkčích hudebních žánrů, kteří v Proglasu nevystupovali. Částečnou roli v tom hraje i výhodná poloha Brna, kde sídlí hlavní redakce Proglasu.

Stěhování

Na mnoho let našel Proglas mimořádně přátelské prostředí a prospěšné soužití s Biskupským gymnáziem v krásném prostředí Wilsonova lesa na vrcholu brněnské Barvičovy ulice. Vzhledem k rozvoji celého díla už ale nakonec tyto prostory nestačily.

Počet pracovníků sice od roku 2010 stagnuje na cca 45 úvazcích, tento počet však zahrnuje stále více osob (k roku 2021 cca 90 osob, průměrná výše úvazku je tedy 0,5).

Zaměstnavatel se totiž snaží o work-life balance: vychází vstříc maminkám po rodičovské a s dětmi, přijímá stážisty, umožňuje přesluhování pracovníků-seniorů; pětitýdenní dovolená je samozřejmostí. Na druhé straně Proglas trpí nedostatkem seniorních pracovníků ve věku 40–55 let, kteří by zajistili profesní kontinuitu. Je to mj. tím, že komerční sektor po roce 2015 „utekl“ průměrnými platy sektoru neziskovému, kam Proglas spadá, a tak mnozí pracovníci potřebují dvě částečná zaměstnání: jedno, které mají rádi, druhé s vysokým příjmem.

Narůstajícím prostorovým nárokům Proglasu pomohlo na čas získání solitérní budovy tzv. Lesovny v areálu na Barvičově ulici v roce 2002. V roce 2017 jsme se dozvěděli o záměru gymnázia postavit v areálu sportovní halu. Přišli bychom o Lesovnu a některá okna by bylo nutné zazdít. Nastalo velké přemýšlení, zpočátku vítězila varianta dostavby stávající budovy. Později se tato možnost ukázala jako drahá a zachování vysílání při dostavbě prakticky neschůdné. Proglas proto našel na jaře 2020 vhodné prostory v industriálním prostředí areálu Amulle a.s., kdysi První brněnské strojírny, na brněnské Olomoucké ulici. Přesně na počátku 26. roku vysílání se tedy Proglas ozval z nové adresy Olomoucká 7, nedaleko středu města. Nové prostory jsou velkorysejší, podstatně komfortnější a umožňují i budoucí rozvoj.

Naděje na podporu plánu byla založena na letité zkušenosti uvedené výše, s modifikací: Přispějme spolu na společnou budoucnost s Proglasem. Že se to podařilo, dokládá následující: sbírku na přestěhování rádia (fakticky však vybudování rádia nového) jsme zahájili koncem srpna 2020. Vedle příspěvků, které běžně dostáváme od posluchačů na provoz (cca dvaatřicet milionů ročně) přišlo za čtyři měsíce roku 2020 od osmi tisíc posluchačů devět dalších milionů korun navíc; právě tolik, o kolik jsme na přestavbu žádali.

Další činnosti

Postupné zvyšování kvality a rozsahu činností už léta není dáno počtem pracovníků, ale vzděláním tvůrců, efektivitou, elektronizací a prací ze vzdálených domovů. V neposlední řadě také vzrůstající ochotou osob a osobností spolupracovat, např. dát Proglasu rozhovor.

Proglas za 25 let kromě statisíců odvysílaných hodin vytvořil zázemí pro vznik desítek alb, pořádá každoroční odborné kolokvium, je hlavním iniciátorem poutí ke Dni modliteb za sdělovací prostředky, zaštiťuje nespočet akcí upoutávkou, přenosem nebo i spoluúčastí. Aktivně propojuje další média v rukách křesťanů v naší zemi. Nejdůležitějším pracovním partnerem je, nejsilněji za éry šéfredaktorky Kateřiny Koubové, Katolický týdeník. Je to spolupráce obousměrná a potěšující. Vedle zmiňované TV Noe spolupracujeme také například s časopisy Tarsicius, IN!, Immaculata, Duha, komunitní sítí Signály, s tiskovým střediskem ČBK a tiskovými mluvčími jednotlivých diecézí. Mediální partnerství má Proglas se stovkami subjektů. V prostorách brněnské základny pravidelně pořádáme výstavy obrazů, fotografií, zajímavostí. Každoročně se konává Den otevřených dveří, finále dětských soutěží, celocírkevní Noc kostelů zahrnuje i rozhlasovou kapli. Redaktoři přihlašují své pořady téměř každý rok – a to často s konečným úspěchem – do soutěže, vyhlašované Vládním výborem pro osoby se zdravotním postižením. Proglas dělá vše pro to, aby byl Dobrou adresou. Zároveň si pečlivě hlídá úroveň, vybírá si autory, snaží se také odlišovat pořady vhodné pro obrazovku od pořadů vhodných spíše pro ucho posluchače. Znamená to, že některé téma neuchopíme jako audio pořad, ale doporučíme je přátelům z Telepace. Opačně přebíráme často zvuk od Telepace a vysíláme lidem bez televizoru, například na lůžkách v nemocnicích; jde o onu výše zmíněnou komplementaritu. Proglas aktivně působí na sociálních sítích, bere je za součást své práce, a to v duchu mnohých listů papežů ke Dni sdělovacích prostředků. Někteří odborníci na elektronická média konstatují, že obsah slyšený je na ústupu pod tlakem obsahu viděného. Proglas je důkazem, že tomu tak nemusí vždy být; tajuplné spojení od úst k uším v reálném čase, skrze elektromagnetické vlny je stále živé (poslech on-line). Při zachování tohoto životadárného principu rozhlasu ovšem nelze nevyužít možností záznamu k pozdějšímu poslechu zajímavých pořadů (poslech off-line). K vybraným pořadům zapínáme kamery.

Archiv vzniklý za dvacet pět let vysílání je mimořádně rozsáhlý. Příkladem sklizně mnohaletého úsilí je zřízení webu hudebnírozhovory.cz v roce 2020, s tisícovkami pořadů s hudební tematikou. Tento projekt ocenilo jako veřejný kulturní statek, a proto finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR.

Rád zmíním ještě další, prestižní úspěch: Panel WMCE (World Music Charts Europe) sdružuje více než 40 rozhlasových hudebních publicistů z 25 evropských zemí. Vznikl v roce 1991 při Evropské vysílací unii (EBU) a dnes vedle profesionálů z veřejnoprávních rádií spojuje i odborníky z některých soukromých stanic včetně Proglasu. Členové panelu sestavují každý měsíc žebříček nejlepších hudebních alb z celého světa, který je důležitým měřítkem kvality pro žurnalisty, pořadatele festivalů a koncertů i samotné hudebníky. Vedení tohoto prestižního panelu se po mnohaleté práci německého kolegy ujal hudební redaktor Proglasu Milan Tesař (2020).

V náročném pandemickém roce 2020 Proglas zásadně vyrostl v oblasti zpravodajství a publicistiky. Redaktoři se z nezbytí skokově naučili odebírat hlas respondenta z libovolného místa, tedy jít za ním tam, kde je, bez toho, že by někdo musel cestovat.

Proglas se cílevědomě snaží proplouvat mezi Skyllou společensko-politických tenzí a Charybdou pastorační stanice, určené výhradně pro věřící posluchače.

Závěrem

Nekomerční způsob existence podle italského Radia Maria, přetavený do české legislativy, impuls finanční podpory z Vídně, z Washingtonu a z České biskupské konference, prvotní podstatná důvěra sídelního biskupa Vojtěcha Cikrleho, letitá finanční a další podpora ČBK, přípravná pětiletá (1990–1995) mravenčí práce hrstky přesvědčených lidí a další výše popsané aktivity daly vyrůst médiu, které už více než čtvrt století neokázale, ale nepřehlédnutelně „mluví s apoštolem Petrem o připravenosti, se kterou se máme hájit před každým, kdo se ptá po důvodech naší naděje“, směřuje podle vzoru svatých Cyrila a Metoděje nejen k pastoraci věřících, ale otevírá dveře i hledajícím a lidem milujícím kultivovanou kulturu, lidem dobré vůle. Jedná se o dílo devadesáti pracovníků, tří set padesáti trvalých spolupracovníků, tisíce dvou set Kamarádů Proglasu a více než padesáti tisíc přispívajících posluchačů. Dílo je to bezesporu společné. Bude žít tak dlouho, dokud je budou lidé chtít tvořit a používat.

Mnohé vaše hlasy jsou součástí naší rodiny Pro uši i pro duši Proglas – rádio pro vlídný domov www.proglas.cz, www.telepace.cz, www.slys.to, www.martinholik.cz .

Přiložené fotografie pořídil/má vlastnické právo a s užitím zde dává souhlas Martin Holík. Užití s uvedením zdroje.

Zdroj: Archiv Martina Holík

Mgr. Martin Holík. Martin Holík (* 1960, Brno) je český katolický diecézní kněz, elektroinženýr, zakladatel a jednatel Radia Proglas, jehož je ředitelem, spoluzakladatel a do roku 2012 jednatel Telepace - TV Noe. Je jednatelem společnosti pro vydávání audioknih Slyš.to. Je dlouholetým kaplanem brněnské farnosti u kostela svatého Augustina v Masarykově čtvrti. Čtyřicet let působil ve vedení střediska mladých křesťanů Radost se základnou v Orlických horách.