Meditace a smysl života

Téma: Spiritualita
Vydáno: 16.3.2018
Autor: Mgr. Jindřich Kotvrda, PsL, PD, MTh
Zpět

Společně jsme zkoumali důsledek karteziánského dualismu mezi myslí a hmotou, který z lidských bytostí udělal pouhé pozorovatele vesmíru běžícího podle Božích zákonů. Newton přidal myšlenku vesmíru jako hodinového stroje. Odtud vzešla myšlenka že Bůh tady udělal to, co potřeboval a pak odešel do jiné části vesmíru.

Příroda se hrozí vakua, ale lidstvo se hrozí chaosu a nesmyslnosti. Toužíme po řádu, a tak nám svět v němž žijeme dává smysl. Slovy C. G. Junga: „Nakolik to lze rozlišit, jediným smyslem lidské existence je zažehnout světlo v temnotě pouhého bytí. Abychom měli ve svém životě pocit smyslu, potřebujeme účel. Smysl potřebujeme, abychom mohli žít s radostí a štěstím.“

Již od počátku naší existence na této planetě jsme v životě potřebovali smysl a účel. Nejprve jsme smysl získávali ze společného účelu přežití kmene a na naše existenciální otázky odpovídaly mýty, ztělesňující Pravdu, jak se tehdy chápala. Vyrůstali jsme s příběhy, které nám vyprávěli moudří starci kmene. Nepotřebovali jsme hledat individuální smysl: zavedená kultura a náboženství nám dávaly potřebné odpovědi. V současnosti ale zvláště mladí lidé již neshledávají, že jim náboženství dává uspokojivé odpovědi na otázku opravdového smyslu jejich bytí. Mnozí hledají jinou, smysluplnější a více zkušenostní duchovní cestu. Motivuje nás právě duchovní neklid, instinktivní hledání smyslu. Chceme se učit, kým opravdu jsme a odhalit svůj význam a účel života.

K odpovědi ovšem nedospíváme svým rozumovým vědomím, i když jsme svoje racionální myšlení učinili Bohem. Slovy teoretického fyzika a nositele Nobelovy ceny Maxe Plancka: „Nemůžeme rozřešit nejvyšší tajemství přírody. Je tomu tak proto, že v posledku jsme my sami součástí přírody a tedy součástí tajemství, jež chceme rozluštit.“

Mnohokrát jsme mluvili o užitku a ovoci meditace. Důležité je to, že věnováním pozornosti svému modlitebnímu slovu při meditaci je zapnuta pravá strana našeho mozku a tak nás vede do niterného ticha, kde se dostaneme k intuitivní mysli napojené na Boží Lásku dodávající lidské existenci smysl a účel. Když se však dostaneme k jinému způsobu vnímání a poznání, uvědomujeme si, že naše rozumové vědomí ega je pouze malou svrchní částí našeho celkového uvědomění. Je třeba si pamatovat to, co řekl Albert Einstein: „Intuitivní mysl je posvátným darem a rozumová mysl je věrným služebníkem. Vytvořili jsme společnost která uctívá služebníka a zapomněla na dar.“

Naše rozumové uvědomění je naše mysl, ovšem naším intuitivním uvědoměním je naše srdce. To je důvod pro naši meditaci: „Být otevřený božské skutečnosti jež je nám blíže, než my sami sobě“ (cituji Johna Maina).

Ti, kdo byli v kontaktu s Bohem, se chovali s péčí a soucitem i v těch nejstrašnějších podmínkách: „My, kdo jsme žili v koncentračních táborech, si můžeme pamatovat lidi, kteří procházeli baráky a utěšovali ostatní, rozdávajíce poslední kousek svého chleba… Člověku lze vzít vše kromě jediného: nejvyšší z lidských svobod – vybrat si v daném souboru okolností postoj, vybrat si svoji vlastní cestu…. Jakým člověkem se vězeň stane, je výsledkem vnitřního rozhodnutí… Tato duchovní svoboda činí život smysluplným a účelným.“ (Viktor Frankl ‚Člověk hledá smysl‘)

Jak pravdivá jsou slova Johna Maina: „Jedině žijeme-li v lásce a z lásky, poznáváme onu zázračnou harmonii a sjednocení celého svého bytí, které nás činí plně lidskými.“ (‚The Inner Christ‘ - Niterný Kristus)

Kim Nataraja

přel. Jindřich Kotvrda

týdenní nauka světového společenství křesťanské meditace wccm.org

Zdroj obrázku: ☺ Lee J Haywood on Visualhunt.com /  CC BY-SA