30 LET křesťanských medii v ČR -ThDr. Radek Mezuláník, Ph.D.

Téma: Vzdělání, Společnost, Právo, Historie, Etika
Vydáno: 4.8.2021
Autor: ThDr. ICLic. Jiří Koníček
Zpět

„21. 4. 1990 prezident Václav Havel a další čelní představitelé státu a církve přivítali na pražském letišti v Ruzyni papeže Jana Pavla II. Ten se stal první hlavou římskokatolické církve, která kdy navštívila české země.“ – znělo v médiích před 30 roky.  Tehdy jsme byli všichni plni očekávání a nadšení, které postupně, i díky inspiraci ze strany Církve, přerůstalo v jednotlivé aktivity. Mediální oblast nemohla zůstat stranou.

Média jako Boží dar

Masová média hrají důležitou roli v životě všech současných křesťanských církví. Výlučnost katolické církve však spočívá, ve srovnání s ostatními náboženskými společenstvími u nás, v mezinárodní organizaci. Žádná jiná církev registrovaná v naší zemi se nemůže odvolávat na takové zázemí mezinárodních struktur, historii a odborné zázemí, jako právě církev katolická. Její vztah k médiím je pevně definován významnými církevními dokumenty, z nichž tři nejvýznamnější pocházejí z druhé poloviny 20. století (Inter mirifica, Communio et progressio a Aetatis novae). V původním latinském textu Inter mirifica se o médiích hovoří jako o "sociálních sdělovacích prostředcích" (instrumenta communicationis socialis), čímž je zdůrazněna jejich role "sbližovat lidi, vytvářet společenství". A hned v úvodu dekretu jsou vyjmenována jednotlivá masová média, "prostředky uzpůsobené tak, aby mohly zasáhnout a ovlivnit nejen jednotlivce, ale i masy a celou lidskou společnost. Je to tisk, film, rozhlas televize a jiné; právem se tedy nazývají sdělovacími prostředky. Matka církev dobře ví, že tyto prostředky při správném používání prokazují lidstvu velké služby, neboť velmi přispívají k osvěžení a vzdělání ducha a k šíření i upevňování Božího království." (IM 2) První kapitola se zmiňuje o "naléhavé nutnosti hlásat evangelium". Jedním z prostředků, které mají tomuto dlouhodobému snažení církve napomoci, jsou právě sdělovací prostředky. Úkolem církve však není pouze "kázat poselství o spáse i pomocí sdělovacích prostředků", nýbrž také "poučovat lidi o jejich správném používání". (IM 3) Po stanovení obecných úkolů církve se dekret Inter mirifica věnuje jednotlivým aspektům žurnalistické profese: právu na informace, mravnosti novináře, vztahu umění a morálky a také problematice "představování mravního zla" v médiích, které může "sloužit k pronikavějšímu poznání a prozkoumání člověka" (IM7). Druhá kapitola obsahuje v první řadě výzvu, aby byl pěstován "vysloveně katolický tisk…. Věřícím ať se připomíná nutnost číst a šířit katolický tisk, aby si uměli o všech událostech utvořit křesťanský úsudek". (IM 14) V tomtéž paragrafu se hovoří o užitečnosti promítání "poučných a uměleckých" filmů, především "filmů určených pro mládež", stejně jako o nutnosti účinně pomáhat rozhlasovému a televiznímu vysílání, "především takového, které se hodí pro rodiny".

Podle instrukce Communio et progressio se sdělovací prostředky mají zaměřit na všechny sociální skupiny příjemců, mají "sbližovat lidi a spojovat je ve skutečné společenství" (CP 73)

Aetatis novae pak vycházela z teze, že na počátku 90. let prožívalo lidstvo "revoluci v komunikaci". Komunikace svět "stále víc sjednocuje a dělá z něho světovou vesnici". (AN 1) Současně reaguje na nové dění v tehdejší společnosti, kde "si lidé zvykli na výrazy jako informační společnost, kultura sdělovacích prostředků a generace médií". (AN 2) Mezi "pozoruhodnými novinkami na úseku technické komunikace" dokument vyjmenovává satelity, kabelové televize, vlákenný kabel, videokazety, kompaktní disky, počítačové zobrazování a další digitalizovanou techniku zpracování dat. Na danou dobu tedy velmi prorocké.

Ale svět běží dál mílovými kroky a dnes se ozývá volání po dalších slovech povzbuzení pro novou generaci.

Počátky katolických médií na území ČR

Historie křesťanských médií v ČR by jistě zasloužila podrobnou a rozsáhlou analýzu. Sám jsem vedl několik diplomových prací na toto téma, ale na rozsáhlejší publikaci si ještě musíme počkat. Tak snad jen malé ohlédnutí především za počátky mediálních aktivit na našem území, některých již pozapomenutých.

Katolický týdeník

Předchůdcem dnešního Katolického týdeníku byly do roku 1989 Katolické noviny. Aby se porevoluční redakce distancovala od periodika, které vycházelo s "požehnáním" komunistického režimu, změnila nejen titul, ale také začala nově číslovat ročníky.

Světlo

Světlo se na české mediální scéně poprvé objevilo v roce 1993. Od počátku vycházelo jako týdeník Matice cyrilometodějské, v tiráži bylo uvedeno: "S církevním schválením Arcibiskupství olomouckého“.

Mezinárodní Report

Katolický pohled na dění doma i v cizině" sliboval barevný časopis Mezinárodní Report. Od roku 1996 jej vydávala společnost Triality, s. r. o., pod vedením Čechoameričana Davida Rejla a jeho ženy Ivy. Redakce Reportu se v tiráži hlásí ke spolupráci s časopisem The Catholic World Report, vydávaným nakladatelstvím Ignatius Press, USA.

AD - Křesťanství a svět"

Heslo "Křesťanství a svět" měl v hlavičce měsíčník pro mládež AD (Anno Domini), který začal oficiálně vycházet v roce 1990. Od prvního ročníku měl časopis oficiální církevní schválení, udělené biskupem Antonínem Liškou. První čísla "ádéčka", jak se časopisu familiérně přezdívalo, obsahovala četné fotografie kněží, biskupů a papežů, obsáhlou reportáž z historicky první papežovy návštěvy v Československu a liturgické okénko.

Teologické texty

Odborný teologický časopis začal vycházet v samizdatu v roce 1978, od začátku 90. let vychází oficiálně. Teologické texty jsou "časopis pro teologii a službu církve". Obsahují odborné články teologického, případně církevně historického charakteru, církevní dokumenty a publicistiku.

Nezbeda

Křesťanský měsíčník pro děti vychází od roku 1992. Je určen dětem ve věku 8­12 let. Časopis obsahuje povídky, příběhy i pohádky současných autorů, povídání o zajímavých lidech a událostech, zajímavosti ze světa i z domova, okénka z přírody, pro šikovné ruce a pro bystré hlavy, různé komiksové příběhy, listárnu pro dopisování.

Redakce náboženského života v Českém rozhlasu

byla zřízena v roce 1990. Základním mottem koncepce bylo heslo prezidenta Václava Havla: "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí." Podle studie Aloise Křišťana pro projekt Aufbruch, koordinovaný Křesťanskou akademií Praha, se redakce "snažila pojímat duchovní život v daleko širším smyslu než pouze náboženském či dokonce církevním". Tato redakce byla vybudována na ekumenickém základě a její činnost byla podepřena smlouvou o spolupráci mezi třemi subjekty: Českým rozhlasem, Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví.

Redakce náboženského vysílání v České televizi

vznikla také v roce 1990. I její existence je založena na smlouvě mezi Českou televizí, Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví. Původně redakce připravovala dva pořady s týdenní periodicitou: Křesťanský magazín a Sváteční slovo.

Radio Proglas

První celodenní křesťanské rádio začalo vysílat 8. prosince 1995 na frekvenci 90,6 MHz (z kóty Svatý Hostýn pro oblast střední Moravy). Původní 18hodinové programové schéma se postupně rozrostlo až na nynější nepřetržité 24hodinové vysílání. Radio Proglas se samo definuje jako "rozhlasová stanice rodinného typu založená na tradičních křesťanských hodnotách. Cílem vysílání je i podpora demokracie v zemi".

Rádio Vatikán

Oficiálním datem založení vatikánského rádia je 12. únor 1931, kdy "rozhlasovou stanici Vatikánského městského státu" požehnal papež Pius XI. Giuseppe Gianfranceschi, který plán inicioval roku 1925. O dva roky později se na realizaci vatikánského rádia začal podílet světoznámý vědec Gugliemo Marconi.

V polovině 90. let, tedy 65 let po svém vzniku, nabízelo Rádio Vatikán své vysílání do celého světa. Programy jsou připravovány ve 34 jazycích. Jednotlivé národní redakce vedou členové jezuitského řádu, kteří byli přípravou vysílání pověřeni už v roce 1931. Zaměstnanci Radia Vatikán pocházejí ze 60 zemí z celého světa. I když české vysílání Radia Vatikán ztratilo punc výlučnosti, který bezpochyby mělo před rokem 1990 (šlo o jediné pravidelné křesťanské rozhlasové vysílání v češtině, které mohli čeští katolíci sledovat), zůstává dnes významným zdrojem informací především z centra katolické církve, tedy z Vatikánu.

Televize Noe

Tak jako se spuštěním prvního vysílače Radia Proglas v roce 1995 zhmotnila myšlenka křesťanské rozhlasové stanice, existovaly v naší republice pokusy o zprovoznění křesťanské televize. Průkopníkem v této oblasti byla ostravská organizace Telepace, registrovaná jako nadace.

Na svých internetových stránkách se Telepace charakterizovalo jako "sdružení lidí, kterým leží na srdci závažnost vlivu sdělovacích prostředků a zejména televize na utváření mravních hodnot člověka a jeho celkový osobnostní rozvoj. Nechceme jen pasivně přihlížet k tomu, jak programy hojně sledovaných komerčních televizních stanic doslova zahlcují člověka duchaprázdnými seriály a filmy, nasycenými nevázaným sexem a brutálním násilím, které nutně vede k degradaci v chápání jedinečné hodnoty lidského života a k celkovému otupení citlivosti a jeho vnímavosti pro všechno dobré a krásné. Chceme proto v našem studiu vytvářet a nabízet lidem videofilmy, kterými se pokoušíme proniknout k srdci člověka a probudit či posílit jeho vnímavost pro objevování pravých životních hodnot".

V červnu roku 2000 vyšel dokument Etika ve sdělovacích prostředcích, který poprvé v církevních dokumentech zmiňuje internet, a to ve čtyřech souvislostech:

V úvodu dokumentu je internet vyjmenován jako jedna z forem "široké škály a rozmanitosti sdělovacích prostředků, dostupné lidem žijícím v bohatých státech". (EVSP 9)

V kapitole Vzdělávací přínos pak hovoří o sdělovacích prostředcích "včetně internetu", které "vycházejí za zdi tříd a překračují hranice vzdálenosti, osamocení a poskytují možnost vzdělání lidem žijícím na odlehlých místech, řeholnicím a řeholníkům v klauzuře, těm, kdo nemohou opustit své domovy, vězňům a mnoha dalším". (EVSP 20)

Znovu je internet zmíněn jako jeden ze sdělovacích prostředků v samotné kapitole o etice. Dokument zdůrazňuje: "Etický rozměr není jen součástí obsahu komunikace (neboli sdělení), a procesu komunikace (neboli toho, jak je komunikace realizována), ale i základních strukturálních a systematických otázek, které často souvisí s tématy distribuční politiky technologií a sofistikovaných produktů (kdo bude na informace bohatý a kdo chudý?)."

V závěru dokumentu je internet zmíněn jako médium, které "vyvolává určité obavy pro své radikálně nové důsledky: ztráta vlastní hodnoty informačních nástrojů, nerozlišená uniformita sdělení, která jsou tak omezována na pouhou informaci, nedostatek zodpovědné zpětné vazby a určité oslabení mezilidských vztahů".(EVSP 24)

Katolík.cz

Od poloviny 90. let, kdy se u nás začal ve větší míře internet rozšiřovat, docházelo k různým pokusům o vytvoření křesťansky orientovaných stránek. Vedle výše zmíněných internetových prezentací jednotlivých institucí se jednalo o soukromé aktivity především mladých věřících. Jedním z takových pokusů byla projekt Katolík.cz, který roku 1997 spustil Petr Handlar z Brna, tehdy student informatiky. Cílem zpočátku bylo zprostředkování informací o katolické církvi, zejména zaměření na mládež.

ChristNet.cz                               

V únoru 2000 došlo v oblasti křesťanského internetu v České republice k zemětřesení, které způsobil vznik ambiciózního projektu ChristNet.cz, který navázal na tradici internetových stránek Getsemany a ChristNet, které fungovaly od roku 1996. ChristNet.cz se nedefinoval jako katolický projekt, nýbrž jako aktivita otevřeně křesťanská. Doslova uváděl: "ChristNet.cz hledá pravdu a je mu jedno, kde ji najde. Je otevřen všem křesťanům, takže je ekumenický. Přesto staví na katolických základech.“

Rada České biskupské konference pro sdělovací prostředky a Tiskové středisko České biskupské konference (TS ČBK)

Dekret o sdělovacích prostředcích Inter mirifica volal po zřízení národních ústředí pro tisk, film, rozhlas a televizi" v rámci katolické církve. Jedním z úkolů těchto ústředí měla být koordinace "všeho, co katolíci v této oblasti dělají". (IM 21) Takovými ústředními orgány jsou v České republice Rada České biskupské konference pro sdělovací prostředky a Tiskové středisko České biskupské konference (TS ČBK).

Úkolem rady je především stanovení koncepce v oblasti budování pozitivního vztahu veřejnosti k duchovním hodnotám a koordinace aktivit církve v oblasti sdělovacích prostředků.

Tiskové středisko ČBK plní roli specializované tiskové agentury, a to jak uvnitř katolické církve v ČR, tak ve vztazích z vnějškem. Tiskové středisko Biskupské konference ČSFR bylo založeno k 1. lednu 1991 P. Miloslavem Fialou, který byl také prvním tiskovým mluvčím. Jistě bychom takto mohli pokračovat ještě hodně dlouho, ale stejně bychom nemohli vyjmenovat všechna média, která dnes mají nejen katoličtí věřící k dispozici. Jde jen o malou vzpomínku na dobu před dvaceti třiceti roky.

Závěr

Hromadné sdělovací prostředky se staly velkým a tajemným světem lidí. Jsou již trvalou složkou kultury a hledaným „článkem základní potřeby“. Tento nezvykle vlivný svět prožívá v přítomnosti svůj živelný rozvoj. Jestliže blíže poznáme „šok“ vyvolaný dobyvačným „imperialismem“ masmédií, tehdy objevíme sílu, rozsah a důsledky jejich rozmanitého vlivu. Jsou tak hluboce součástí veřejného života, že se jim dnes připisuje pozice „první moci“ – deaktualizuje se tak ještě nedávné přesvědčení, které v nich vidělo „čtvrtou velmoc“ – a tedy nejvýznamnější – po trojí moci demokratického státu.

Ve svém rozsáhlém působení jsou média buď nositelem různorodých dober, orientovaných na jednotlivce i společnost, nebo se stávají činitelem rozšiřujícím zlo. Tuto dvouaspektovost masmédií stručně podtrhuje vatikánská instrukce Aetatis novae: „Média mohou tradiční momenty v oboru náboženství, kultury a rodiny buď posílit, nebo potlačit.“ (AN, čl. 4). Tvoří tedy morální problém v osobním i společenském životě člověka naší doby, což působí, že se stávají rovněž výzvou pro výchovu a vzdělání na všech jejich úrovních.

Nutno podtrhnout, že současná komerční média nezobrazují pouze existující realitu, ale jsou rovněž schopna ji libovolně měnit. Můžeme to sledovat především v oblasti vytváření sociálních mýtů.

Morální problémy vyplývající z působení médií nejsou pouze pornografie, krutost a násilí ukládané do podvědomí člověka. Je to rovněž klamavá reklama, rafinovaná manipulace a nedostatek odpovědnosti u těch novinářů tisku, rozhlasu a televize, kteří nad pravdu stavějí svoji nezávislost a materiální výhody. Právě z těchto důvodů je dnes reflexe nad prostředky masové komunikace nezbytná a naléhavě očekávaná. A o to více je třeba si vážit médií, která staví na učení církve a podporovat je.

PhDr. ThDr. Radek Mezuláník, Ph.D. Trvalý jáhen Brněnské diecéze, vyučující na Katedře mediálních studií Univerzity J. A. Komenského Praha, autor mnoha odborných textů z oblasti mediální etiky a pedagogiky, iniciátor teologie médií, zakladatel Mezinárodního institutu informační etiky na základě výzvy Benedikta XVI. Člen prezidia CMKA. Auditor Diecézního církevního soudu v Brně.