Hudba a církev

Vydáno: 30.5.2017
Autor:
Zpět

U příležitosti 50. výročí vydání Instrukce Musicam Sacram proběhla v Římě ve dnech 2. až 4. března 2017 mezinárodní konference s názvem Musica e Chiesa. Konferenci připravili: Papežská rada pro kulturu (kard. Gianfranco Ravasi – předseda) a Kongregace pro katolickou výchovu (kard. Giuseppe Versaldi – prefekt). Na přípravě konference se dále podíleli a spolupracovali: Papežský liturgický institut Sant´Anselmo a Papežský institut Musica Sacra v Římě. Organizátoři konference si stanovili základní cíle, kterými vedle stávající diskuze ohledně liturgické hudby byla i následující témata: hudba a kultura, hudba a katecheze, hudba a ekumenismus, hudební formace kněží, hudební vzdělávání, kompozice liturgické a sakrální hudby, hudba jako náboženský fenomén, hodnocení Instrukce Musicam Sacram (1967), hudba jako liturgický a biblický slovník. Toto široké téma vyvolalo zájem nejen mezi liturgiky a hudebníky, ale i teology, řeholníky, římskými instituty, spolky, organizacemi, skladateli a zástupci jednotlivých biskupských konferencí. Přihlašování probíhalo přes internet a bylo předčasně ukončeno při dosažení stanoveného počtu, celkem nás bylo 350 účastníků asi ze 45 států. Českou republiku zastupovali tři účastníci: Mgr. Vladimír Jelínek, varhaník u kostela sv. Josefa v Praze (Náměstí Republiky); Ondřej Talaš, varhaník a bohoslovec Olomoucké arcidiecéze studující v Římě a Dr. Pavel Kopeček, kněz brněnské diecéze a vyučující liturgiku na CMTF v Olomouci (zástupce Liturgické komise ČBK). Konference probíhala v kongresovém centru Augustinanum, v těsné blízkosti náměstí sv. Petra a Berniniho kolonády.

První den měl jen odpolední program a po registraci v uvítání Mons. Azevedo poukázal na význam Instrukce Musicam Sacram v kontextu pokoncilní obnovy liturgické hudby, zdůraznil dva aspekty: instrukce nevylučuje žádnou hudební formu a liturgie je slavnostnější pokud je zpívaná celým shromážděním, nejen knězem či sborem.

První přednáška kard. Ravasiho na téma „Hudba a Boží slovo – hermeneutický přístup“ byla zaměřena na zdůraznění, že hudba je jednou z kategorií bible, vedle prostoru, času a historie. Celé dílo stvoření, popisované hymnicky ve SZ připomíná hudební partituru, hudba je vepsána do stvoření i do člověka jako zvuk božího slova, který rozechvívá prostor i čas a formuje hmotu. Ravasi zdůrazňuje tři hudební zkušenosti Izraele, jak je zachycuje SZ: hudba, jež doprovází starozákonní teofanie – např. události na Sinaji; hudba v život židů – zpěvy bolesti (David pláče nad Jonatanem), zpěvy při práci a zpěvy srdce – Píseň písní. Dále mluvil o starozákonním kultu v Jeruzalémě a zpěvu žalmů; pojednal o hudební tradici židů, kterou dokumentoval v NZ kantiku Magnifikat. Význam hudby se objevuje i v eschatologických textech jak biblických, tak i apokryfních.

Druhá přednáška Michelle Dall´Ongaro, prezidenta Italské národní akademie Santa Cecilia v Římě se soustředila na prezentaci hudby jako kulturního fenoménu. V následující přednášce skladatel Paul Inwood z Anglie, který zkomponoval hymnu k roku milosrdenství, hovořil o tom, co činí hudbu posvátnou – liturgickou a jak se v dokumentech církve měnil koncept posvátné hudby. První den konference byl zakončen společnými zpívanými nešporami v Sixtinské kapli, za účasti Cappella Musicale Pontificia „Sistina“.

Druhý den jsme začínali společnou mši sv. v bazilice Sv. Petra, které předsedal kard. Versaldi a poté konference pokračovala jednotlivými příspěvky: Irský dominikán Fergus Ryan hovořil o historickém kontextu vniku Instrukce Musicam Sacram; katalánský benediktin a prezident Liturgického institutu v Římě Jordi Piqué se zamýšlel nad hudbou – estetikou – teologií; německý benediktin a teolog Elmar Salmann mluvil o hudbě jako teologickém slovníku. Před obědem hovořila řádová sestra z Libanonu Marana Saad a také prior komunity v Taizé Fr. Alois – oba příspěvky se zaměřili na hudbu a křesťanskou komunitu. V tomto dopoledním bloku byla nejpřínosnější přednáška Salmanna, kde na platonském mýtu jeskyně řešil otázku kontaktu s okolní realitou a jakou roli v tomto setkávání hraje hudba. Tajemství života prezentoval jako hudební projev, který odráží lidské iluze, sentimenty a snahy o něco nebo po něčem. Hudba má něco magického a mystického, současně je i výrazem svobody a kontemplace. Salmann zdůraznil důležitost „ducha slova“ – melodie hlasu, která zaznívá v tichu, přesahuje racionalismus a působí jako symfonie mezi různými rovinami života.

Odpolední program byl zahájen klavírním koncertem části díla J. S. Bacha (BWV 247 - Pašije podle sv. Marka), hráli Andrea Coen (Anglie) a Chiara Bertoglio (Itálie). Poté byl společný příspěvek dvou žen ohledně současného významu a hodnoty bohatého hudebního dědictví církve - Chiara Bertoglio (Itálie) a Miriam Escudero (Kuba). O současné liturgické hudbě následně diskutovali: Giorgio Battistelli (Itálie – Řím), Gary Graden (Stockholm - Švédsko) a Bernat Vivancos (Barcelona). Na závěr celodenního programu byly zajímavé příspěvky účastníků kulatého stolu na téma hudba a inkulturace, kterého se účastnili: René Javier Velez (Portoriko), Dominik Anoha Clokou (Pobřeží slonoviny – Afrika) a Veronika Yong (Jižní Korea).

Poslední den konference zahájil Mons. Vincenzo De Gregorio, prezident Papežského institutu Musica Sacra, který hovořil o hudebním vzdělávání a školách pro posvátnou hudbu. Soustředil se jen na Institut, jehož je ředitelem, přičemž bylo zajímavé zjištění, že většina studentů je mimoevropských a tvoří ji kněží. Hudební skladatel Henri Chalet z Paříže se zamýšlel ve svém příspěvku o poslání chrámového sboru při liturgii a jeho „animaci“ při zpěvu věřících. V následujícím příspěvku se madridský kněz Daniel Escobar Portillo popisoval systém hudební formaci kněží a jáhnu ve Španělsku. V závěrečném příspěvku hudební skladatel z Portugalska Eugénio Amorim hovořil o službě hudebníků a muzikantů ve vztahu k liturgickému shromáždění a kultu. Celou konferenci uzavřel a zhodnotil kard. Ravasi s tím, že vyzvedl počet a pestrost účastníků i možnost kuloárních diskuzí a setkání. Poděkoval jak tlumočníkům – příspěvky byly v pěti světových jazycích, tak i všem přednášejícím. V závěru musel konstatovat dva významné nedostatky celé konference: široké téma a malý prostor pro vzájemnou diskuzi a dotazy z pléna na přednášející. Ravasi s nadějí konstatoval, že na další konferenci o liturgické hudbě, která by mohla být v horizontu dvou let, budou tyto nedostatky zohledněny. Po tomto ukončení se všichni účastníci konference přesunuly do Vatikánu – Klementinského sálu, kde proběhla soukromá audience s papežem Františkem, který účastníky pozdravil a pohovořil o významu hudby v liturgii a životě církve – dle učení Magisteria. Bonusem pro všechny bylo osobní setkání a fotografie s papežem.

Z celého kongresu mne zaujali jen dva příspěvky (Ravasi a Salmann), ostatní byly spíše informativní, mnozí přednášející se opakovali či citovali církevní dokumenty. Celkově byla pro mne konference přínosná a uvědomil jsem si nejen bohatství české hudební liturgické produkce a význam české sakrální hudby, ale i to, že máme co nabídnout a povinnost vstoupit do celocírkevní diskuze na toto aktuální téma.

Autor: Pavel Kopeček