Juliána z Norwiche: „Všechno skončí dobře.“ Apoštolka Božího milosrdenství

Ilustrace
Téma: Spiritualita
Vydáno: 21.2.2017
Autor: Administrátor
Zpět

Papež František se rozhodl vyhlásit mimořádné Jubileum, jehož jádrem bude Boží milosrdenství. V bule Misericordiae vultus, vydané u této příležitosti, vyslovil přání, aby se naše modlitba během tohoto svatého roku, Jubilea milosrdenství, také rozšířila na mnohé svaté a blahoslavené, kteří své životní poslání naplňovali milosrdenstvím. Někteří o své zkušenosti s Božím milosrdenstvím zanechali písemné svědectví.

Myslím na dílo jedné ženy, v našich končinách málo známé, která má tolik co říci

o tajemství Boží lásky a Božího milosrdenství. Anglická rekluza Juliána z Norwiche,

která žila ve 2. polovině 14. a na počátku 15. století, není v křesťanském světě neznámou

veličinou. Ačkoli nebyla v katolické církvi nikdy ofi ciálně zahrnuta do seznamu

ctihodných, blahořečených či svatých, těší se pověsti svatosti v anglikánském společenství,

mezi katolíky a v luteránských církvích. Trapistický mnich a spisovatel Th omas

Merton považoval tuto ženu a J. H. kardinála Newmana za největší anglické teology.

Papež Benedikt XVI. zdůraznil na jedné z generálních audiencí, že mystička Juliána je

jednou z velkých osobností Anglie, která svým svědectvím a svým učením obohatila

církevní dějiny.2 Význam její teologie doceňuje Katechismus katolické církve (KKC),

který zařadil citát z jejího díla do počáteční kapitoly ke Krédu. „Naučila jsem se díky

Boží milosti, že se musím přidržovat pevně víry a s nemenší pevností věřit, že všechno

skončí dobře. Ty sama uvidíš, že všechny věci budou k dobru.“3 Spřízněnost s jejím učením

nalézáme zejména v paragrafech KKC, které pojednávají o Boží péči o veškeré

stvoření, o přítomnosti zla ve světě a o Boží prozřetelnosti, která může vytěžit dobro

i z následků zla.4

Dlužno říci, že křivka popularity díla Juliány z Norwiche v průběhu minulého století

postupně stoupala a že se po čtyři desetiletí zájem o něj drží nebo spíše zvětšuje.

To se promítá do opětovných vydání jejího spisu v angličtině a v překladech do dalších

jazyků a do široké nabídky knih a článků k jejímu duchovnímu, teologickému

i literárnímu odkazu. S tím souvisí i další rovina zájmu vyjádřená v žité spiritualitě

konkrétních společenství křesťanů.5 Proč se tak děje? Odpověď podle mého mínění

1 František. Misericordiae vultus, bula ze dne 11. dubna 2015, 24.

2 Benedikt XVI. General Audience. Hall Paul VI. Wednesday, 1st December 2010. Julian of Norwich [online].

[cit. 2015-11-17]. Dostupné na Internetu:

2010/documents/hf_ben-xvi_aud_20101201_en.html>.

3 KKC 313.

4 Srov. KKC 303–312, 314.

5 V roce 1985 vznikl v americkém městě Norwich ve státě Connecticut kontemplativní řád Juliány z Norwiche

(Th e Order of Julian). Jeho zakladatel otec John-Julian Swanson se nechal inspirovat Benediktovou řeholí.

Mniši a mnišky patří k episkopální církvi, jež je součástí anglikánského společenství.

Výrazné aktivity se uskutečňují v anglické Norwichi při kostele sv. Juliána. S kostelem, který je v péči anglikánské

církve, sousedí budova kulturního a duchovního centra nesoucího jméno Juliány (Th e Julian Centre),

v němž se angažuje skupina „Přátel Juliány z Norwiche“ (Friends of Julian of Norwich). Dále je zde

dům pro hosty, o nějž se stará komunita anglikánských řeholnic All Hallows z Ditchinghamu. Jak liturgické

slavení, tak nabídka duchovního programu a literatury jsou otevřeny věřícím z jiných církví.

d i a l o g e v r o p a X X I • 3 - 4 • 2 0 1 5 15

naše téma: Jubileum milosrdenství

souvisí právě s poselstvím Juliánina spisu – s tématem Boží lásky a Božího milosrdenství.

Českému publiku se poprvé dostal do rukou text Juliány z Norwiche v českém jazyce

na stránkách dominikánské revue Na hlubinu ve 30. a 40. letech 20. století. Výrazná

změna přichází až v porevolučních letech, kdy je jejímu odkazu věnován prostor

v krátkých časopiseckých článcích, na internetových stránkách6 a v několika knihách

encyklopedického rázu. Jednu drobnou publikaci s překlady úryvků z Juliánina spisu

vydalo Karmelitánské nakladatelství.7

Co lze očekávat od tohoto článku? Po krátkém představení osobnosti Juliány

z Norwiche se budeme věnovat tématu Božího milosrdenství a Boží lásky v jejím díle.

Autorka článku si neklade za cíl vypracovat vyčerpávající teologickou analýzu Juliánina

textu pod zorným úhlem Božího milosrdenství, ale chtěla by nabídnout praktickou

inspiraci pro duchovní život a ukázat, jak je důležitá vzájemná komunikace mezi spiritualitou

a teologickou refl exí.8

Světice známá i neznámá

Juliána z Norwiche (1342 – asi 1416) bývá řazena do skupiny anglických mystiků,

kteří se historicky poprvé pokusili v rodné angličtině vyjádřit niternou duchovní zkušenost

a popsat cestu ke kontemplativní modlitbě. V průběhu 14. století sepsali svá díla

tři autoři-muži – Richard Rolle, dále anonymní autor spisu Oblak nevědění a nakonec

Walter Hilton. Dvojice autorek-žen pocházela z kraje Norfolk ve východní Anglii

a došlo mezi nimi asi roku 1413 k setkání. Starší z nich je zmíněná Juliána a mladší se

jmenuje Margery Kempe, jíž patří prvenství jako autorce nejstarší autobiografi e sepsané

v anglickém jazyce.

Juliána tvořila své dílo v době neklidné a nejisté, v níž středověk vstoupil do svého

„podzimu“. Do té doby se oblast východní Anglie spolu se svým hlavním střediskem,

městem Norwich těšila značnému ekonomickému bohatství, které se odráželo

ve stavebním, náboženském, kulturním a intelektuálním rozkvětu. V polovině 14.

století však začaly na dveře klepat nejrůznější problémy. Na obchodu, hospodářství

a trhu práce se odrazily důsledky tzv. stoleté války, kterou anglické království již nějaký

čas vedlo s francouzskou korunou. Na lid dolehly první rány černé smrti a jim šla

v patách neúroda, hladomor a další epidemie. Od 80. let onoho století probíhaly nejen

na oxfordské univerzitě vášnivé diskuze o učení mistra Viklefa a o možnostech a úskalích

překladů biblického textu do angličtiny.

Kdo byla Juliána z Norwiche? Nedostatek historických pramenů nám o ní nedovoluje

zjistit podrobnější životopisné údaje, např. do jaké rodiny patřila, zda byla vdaná

či měla děti. Útržkovité informace se dozvídáme z jejího spisu, dále ze čtyř latinsky

sepsaných závětí a ze svědectví zmíněné Margery Kempe. Je jisté, že přes dvacet let, až

6 Juliana z Norwiche [online], dostupné na:

652>.

7 Juliana z Norwiche – Furlongová, Monika. Moudrost Juliany z Norwiche. Kostelní Vydří: Karmelitánské

nakladatelství, 1997.

8 Více o Juliáně z Norwiche, literární stránce jejího díla a o základních tajemstvích křesťanské víry v jejím spise

najdete v bakalářské práci: ŘEHÁKOVÁ, V. Trojice, Kristus a spása v díle Juliány z Norwiche. Olomouc,

2014. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Cyrilometodějská teologická fakulta.

16 d i a l o g e v r o p a X X I • 3 - 4 • 2 0 1 5

naše téma

do své smrti, žila jako zasvěcená žena, tzv. rekluza, v zazděné komůrce při norwichském

kostele sv. Juliána, biskupa z francouzského Le Mans.

Juliánino dílo je prvním známým anglicky psaným textem a současně prvním

duchovním spisem v angličtině, jehož autorkou je žena. Dochovalo se nám ve dvou

základních podobách, jež vznikly v rozmezí dvaceti let – tzv. krátký text Vidění ukázané

zbožné ženě v roce 1373 a tzv. dlouhý text o 86 kapitolách Zjevení Lásky kolem

roku 1393. Autorka díla popisuje svou duchovní zkušenost, které se jí dostalo od Krista

v podobě šestnácti zjevení, a rozvíjí ji v hlubším vysvětlení základních tajemství křesťanské

víry. Při psaní tohoto článku jsem vycházela z jedné z rukopisných verzí tzv.

dlouhého textu.9

Boží milosrdenství

„A ty, k němuž se tato kniha dostane, velice a z celého srdce děkuj našemu Spasiteli

Ježíši Kristu, že učinil tato vidění a zjevení pro tebe a tobě, ze své nekonečné lásky,

milosrdenství a dobroty, pro tvé a naše bezpečné doprovázení a vedení do věčné blaženosti.“

10

Uvedené souvětí patří k osmnáctiřádkovému

postskriptu, jejž

připojil za Juliánin text anonymní

písař v 17. století a jímž chtěl

shrnout hlavní poselství díla.

Z úryvku lze vyvodit hned několik

souvislostí, které jsou charakteristické

pro autorčino pojímání

Božího milosrdenství. My je nyní

rozvedeme o její vlastní slova.

Milosrdenství11 je jednou z Božích

vlastností, která bude vždy vystupovat

v propojení s jinými, zvláštním

způsobem právě s dobrotou

a láskou. „Je to činnost, která přichází z Boží dobroty, a bude trvat tak dlouho, dokud

bude hřích pronásledovat spravedlivé duše.“12 Milosrdenství popisuje jako činnost,

působení a konání ze strany Boha vzhledem k člověku a mnohokrát jej používá ve dvojici

se slovem milost. A protože Bůh je činný ve vztahu k člověku a k celému stvo-

9 Rukopisná verze Sloane 1 v původní angličtině je dostupná na internetu. CRAMPTON, G. R. (ed.) Th e

Shewings of Julian of Norwich. Kalamazoo, Michigan: Medieval Institute Publications, 1994 [cit. 2015-11-

03]. Dostupné na: .

Pro lepší dohledatelnost budu v tomto článku uvádět dvojí citace: 1) internetovou, 2) podle knihy Johna-

Juliana, kterému však jako podklad sloužila rukopisná verze tzv. Pařížská. JOHN-JULIAN. Part Th ree:

Th e Revelations, with Annotations, s. 59–¬375. In JOHN-JULIAN (ed.). Th e Complete Julian of Norwich.

Brewster, Massachusetts: Paraclete Press, 2009.

10 Crampton, G. R. (ed.) Th e Shewings of Julian of Norwich, ř. 3428–31. John-Julian. Part Th ree: Th e Revelations,

with Annotations, postskript, s. 375.

11 Juliána použila v díle Zjevení Lásky pojem milosrdenství 90krát.

12 Crampton, G. R. (ed.) Th e Shewings of Julian of Norwich, XXXV, ř. 1195–6; John-Julian. Part Th ree: Th e

Revelations, with Annotations, 35. kapitola, s. 171.

d i a l o g e v r o p a X X I • 3 - 4 • 2 0 1 5 17

Kostel sv. Juliána v Norwichi ze severní strany

naše téma: Jubileum milosrdenství

ření skrze Prostředníka, váže zmíněnou vlastnost téměř výhradně na druhou osobu

Trojice. Milosrdenství má tedy pevné místo v kontextu spásy, jehož zprostředkovatelem

je Ježíš Kristus.

Abych výstižně shrnula výše popsané, vypůjčila jsem si větu z knihy Waltera Kaspera

Milosrdenství a parafrázovala ji: milosrdenství je navenek onou účinnou základní

vlastností Boha, která je předzvěstí veškerých dějin spásy.13

V Bohu není hněv ani odpuštění

Při výuce ve škole, přípravě na svátosti a během praxe duchovního doprovázení se

mi nezřídka stává, že narazíme na představu hněvajícího se Boha. Když dotyčná osoba

svými slovy odkazuje na možnost, že takto Boha prožívá, nebo si je dokonce u sebe

vědoma takové představy,14 zbystřím pozornost a spolu se pokusíme zastavit u tohoto

tématu. Zdůrazňování Božího hněvu, trestů dopadajících na lidstvo a pohledu na člověka

zkaženého hříchem patřilo k duchovní atmosféře, v níž Juliána z Norwiche vyrůstala

a v níž později jako dospělá žena sepisovala své dílo. Šestnáct zjevení, nad nimiž

v průběhu asi dvaceti let rozjímala a která propojovala se svou vlastní zkušeností Boha,

se v některých bodech – jak sama přiznává – neshodovalo s učením církve. Juliána

se odvážila, i navzdory svému „znevýhodněnému“ pohlaví, na výše zmíněné důrazy

ptát a zpochybňovat je, ba dokonce k nim vyjádřit vlastní pohled, podpořený tím, co

jí zjevil Kristus. Abychom pochopili význam Božího milosrdenství v celkové koncepci

Juliánina spisu, seznámíme se nejprve s Juliáninými otázkami a jejími závěry kolem

hříchu a viny.

S tajemstvím Adamova hříchu

a jeho fatálních následků pro celé

lidstvo zápasí autorka na více místech

svého spisu a nutno říci, že se

jí nikdy od Boha nedostane plně

uspokojivé odpovědi. Přesto si

několikrát zapsala jasné potvrzení

z Kristových úst, že se vše „obrátí

k dobrému“ a „všechno skončí

dobře“. Jak tedy Juliána uvažuje

o hříchu Adamově i našem osobním

hříchu? Je to něco nepřirozeného

a nečistého, co stojí mezi

námi a Bohem, co brání naší touze

po něm. Hřích působí člověku bolest, která je bolestnější než peklo, protože znamená

odvrácení se do Boha. Bolest je trestem, nejsurovější ránou pro duši, ponížením, které

nás však očišťuje, dává nám poznávat sebe samotné a žádat Boha o milost. Hřích

13 Srov. KASPER, W. Milosrdenství: základní pojem evangelia – klíč křesťanského života. 1. vyd. Brno: Centrum

pro studium demokracie a kultury, 2015, s. 89.

14 V anglicky psané psychologické literatuře se rozlišuje mezi vztahově a emocionálně prožívaným obrazem

Boha (God Image) a refl ektovanou, vědomou představou o Bohu (God Concept). Např. MORIARTY, G. L. –

HOFFMAN, L. (eds.) God Image Handbook for Spiritual Counseling and Psychotherapy: Research, Th eory,

and Practice. New York: Haworth Pastoral Press, 2007.

18 d i a l o g e v r o p a X X I • 3 - 4 • 2 0 1 5

naše téma

Kostel sv. Juliána v Norwichi z jižní strany

(napravo kaple, jejíž interiér připomíná rekluzu Juliány)

ve svém konečném důsledku nebude pro člověka hanbou, ale pomocí Boží milosti

se stane poctou a bolesti hříchu budou odměněny nebeskými radostmi. Základním

postojem je nenávidět hřích a milovat duši jako ji Bůh miluje – čímž nám připomíná

známý výrok sv. Augustina z Hippo. Kde se hřích bere a co je jeho příčinou? Juliána

nachází vysvětlení v několika lidských vlastnostech: v lidské křehkosti a bezmocnosti,

v neznalosti a v tom, že člověk zapomíná na Boží lásku, a v jeho proměnlivosti a přemožené

vůli.15 Všechny nedostatečnosti pak soustředí do jedné hlavní příčiny – lidské

slepoty, která způsobuje, že člověk nevidí Boha a nevnímá jeho lásku. Názorně si ji

budeme ilustrovat o něco dále na podobenství o pánovi a služebníkovi.

Co se týká strastiplnosti pozemského života, naplněného pokušením, hříchem

a vinou, dáme slovo Juliáně samotné. Vinou míní následek osobního hříchu a současně

hříchu prvotního, tj. dědičné viny.16

„Pokušením a smutkem, do něhož na naší straně padneme, jsme často mrtví [morálně]

– jak to posuzují lidé na zemi. Ale v Božím pohledu nebyla duše, jež bude spasena,

17 nikdy mrtvá a nikdy nebude. Avšak zde jsem se divila a užasla se vší horlivostí

své duše, míníce toto: ‚Dobrý Pane, vidím tebe, který jsi Pravda sama, a vpravdě vím,

že těžce hřešíme celý den a jsme velmi hodni viny. Nemohu však ani upustit od znalosti

této pravdy, ani nevidím tebe, že bys nám nějakým způsobem ukazoval vinu. Jak

to může být? Podle obecného učení církve svaté a podle mého vlastního pocitu jsem

věděla, že vina za náš hřích neustále nade mnou visí od Prvního člověka až do doby,

kdy přijdeme zpátky do nebe. Pak jaký to byl div, když jsem viděla našeho Pána Boha,

jenž nám už žádnou vinu neukazoval, tak jako bychom byli čistí a svatí jako andělé

v nebi.“18

Zmíněné místo vypovídá o rozdílu mezi tím, jak vnímá hříšníka, jeho vinu a trest

Bůh a jak to vše vnímá člověk, potažmo církev. Jakou roli zde hraje Boží hněv a Boží

odpuštění?

„A navzdory tomuto všemu (že jsme hříšníci a konáme mnoho zlého a že kvůli tomu

zasluhujeme bolest, vinu a hněv) jsem vpravdě viděla, že se náš Pán nikdy nehněval

a nikdy nebude. Protože on je Bůh – je dobrý, je život, pravda, láska a pokoj. Jeho láska

a jeho jednota mu nedovolí se hněvat. … Bůh je dobrota, jenž se nemůže hněvat, protože

on není nic jiného než dobrota. Naše duše je sjednocena s tím, který je neměnící

se dobrotou, a mezi Bohem a naší duší není ani hněv ani odpuštění – tak to vidí Bůh.“19

Po objasnění hříchu a viny se dostáváme k Božímu milosrdenství a jeho vztahu

k Božímu odpuštění a prominutí. Juliána prověřuje to, co se dříve naučila: Znamená

15 Tyto tři dvojice lidské nedostatečnosti jsou opakem třech Božích vlastností: Moci, Moudrosti a Dobroty.

16 Pojem dědičná vina však Juliána nikde nepoužívá.

17 Co výrazem „lidstvo, které bude spaseno“ Juliána míní? Exegeté jejího díla vyvrací dvě různé koncepce,

k nimž by tato slova mohla svádět: predestinaci, již zastával Jan Viklef, a univerzalistické učení o spáse

všech. Juliána se na jednom místě odvolává na Boží slovo a učení církve, podle nichž zatraceni budou padlí

andělé, nepokřtění pohané a křesťané žijící „nekřesťansky“. Jinde Juliána říká, že jí Bůh v té chvíli neukázal

jiné, nespasené křesťany ani peklo a očistec. Z celkového ladění jejího spisu vysvítá, že Bůh zamýšlí spasit

všechny lidi. JOHN-JULIAN. Part Th ree: Th e Revelations, with Annotations, s. 92.

18 Crampton, G. R. (ed.) Th e Shewings of Julian of Norwich, L, ř. 1761–72; 50. kapitola, John-Julian. Part

Th ree: Th e Revelations, with Annotations, s. 225.

19 Crampton, G. R. (ed.) Th e Shewings of Julian of Norwich, XLVI, ř. 1621–7; 46. kapitola, John-Julian. Part

Th ree: Th e Revelations, with Annotations, s. 213.

d i a l o g e v r o p a X X I • 3 - 4 • 2 0 1 5 19

naše téma: Jubileum milosrdenství

milosrdenství – jak tvrdí církev – prominutí20 Božího hněvu poté, co jsme zhřešili? Je

opravdu prominutí Božího hněvu jeden ze základních bodů Božího milosrdenství?

Ani toto učení se jí ve viděních nepotvrzuje. U Boha žádný hněv neexistuje. Tato vlastnost

se týká člověka. Boží milosrdenství a odpuštění přichází proto, aby skoncovalo

s naším hněvem a odstranilo jej. Náš hněv je zpupnost proti pokoji a lásce a je jejich

opakem. Příčinou hněvu jsou – podobně jako u hříchu – nedostatek síly, moudrosti

a dobroty.21

Úvahy a tázání anglické rekluzy považuji za aktuální a přínosné pro teologickou

refl exi, biblickou exegezi a pro zdravou spiritualitu (duchovní život). Vyplývá z nich, že

mezi Bohem a člověkem existuje základní rozdíl. Bůh ve svém milosrdenství a ve své

milosti odpouští hřích a hněv lidského tvora. Ke smíření tedy dochází ze strany člověka,

ale neznamená změnu na straně Boha. Bůh se nemění,22 nepodléhá změnám nálad

a ani hněvem neoslabuje svou dobrotu a lásku.

Zjevení lásky v Kristově mateřství a ve tváři Ukřižovaného

Právě skrze palčivé otázky kolem hříchu a lidského pádu se Juliána propracovává

k nadějeplnému a láskyplnému Božímu pohledu na pozemské putování člověka s jeho

posmrtným cílem. Vždyť Bůh v ní způsoboval „pevnou naději v nekonečnou Boží lásku,

že bude chráněna Božím milosrdenstvím, dokud nespočine v jeho blaženosti“.23

Boží milosrdenství nás nyní přivádí k jádru poselství Juliánina spisu – k Boží lásce.

Milosrdenství je jedním z projevů lásky Trojice vůči celému stvoření. „Základ milosrdenství

je láska a činnost milosrdenství je naše trvání v lásce.“ A tato „sladká, milostivá

činnost v lásce je prostoupena nesmírným soucitem“ a „vše obrací k dobru“.24 Přestože

Boží milosrdenství nám z lásky dovoluje padnout, nikdy nás při tom všem „sladké oko

soucitu a lásky“ neopouští a milosrdenství neustává ve své činnosti. Jediná Boží láska

se projevuje dvěma způsoby, ve dvou činnostech – v milosrdenství a milosti. První

vlastnost je plná soucitu a náleží něžné lásce Božího mateřství. Druhá se projevuje

úctou a klaněním, které patří královské důstojnosti Pána.25

V něžnosti Boží lásky se setkáváme s Božím mateřstvím, jemuž Juliána věnuje velkou

pozornost a jež ilustruje mnoha přirovnáními a obrazy ze vztahu lidské matky

a dítěte.26 Druhá božská osoba, Kristus, je naší matkou, a to dvojím způsobem.

20 Juliána zde má slovo odpuštění (forgiveness). Pro lepší pochopení používám slovo prominutí podle předkladu

do současné angličtiny v knize JOHN-JULIAN. Part Th ree: Th e Revelations, with Annotations, s.

213–215.

21 Srov. Crampton, G. R. (ed.) Th e Shewings of Julian of Norwich, XLVII, ř. 1642–9 a XLVIII, ř. 1681–2,

1712–5; 47. a 48. kapitola, John-Julian. Part Th ree: Th e Revelations, with Annotations, s. 213, 215, 217, 221.

22 Srov. Pospíšil, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 4. vyd. Praha – Kostelní Vydří: Krystal OP – Karmelitánské

nakladatelství, 2010, s. 431.

23 Crampton, G. R. (ed.) Th e Shewings of Julian of Norwich, XLVII, ř. 1666–7; 47. kapitola, John-Julian. Part

Th ree: Th e Revelations, with Annotations, s. 217.

24 Crampton, G. R. (ed.) Th e Shewings of Julian of Norwich, XLVIII, ř. 1686–7, 1690–1; 48. kapitola, John-

Julian. Part Th ree: Th e Revelations, with Annotations, s. 217, 219.

25 Srov. Crampton, G. R. (ed.) Th e Shewings of Julian of Norwich, XLVIII, ř. 1695–1701; 48. kapitola, John-

Julian. Part Th ree: Th e Revelations, with Annotations, s. 219.

26 Téma Božího mateřství nebylo ve vrcholném a pozdním středověku neznámé. Svědčí o tom četná díla z pera

mužských a ženských autorů.

20 d i a l o g e v r o p a X X I • 3 - 4 • 2 0 1 5

naše téma

Poprvé – při tzv. prvním stvoření – vystupuje vůči nám jako ten, kdo nás zrodil, a je

tak naší „Matkou v lidské přirozenosti“. Podruhé – při tzv. druhém stvoření – Kristus

sám na sebe bere lidské tělo, sestupuje do lůna Panny a přináší obnovu člověka, lidstva

a celého tvorstva. Vykoupením nás rodí znovu a stává se naší „Matkou v milosrdenství“.

Jeho činnost však neustává, protože nás vede ke spáse, ke sjednocení se sebou

a s celou Trojicí. V Kristu-Matce totiž prospíváme a rosteme skrze to, že nás živí a starostlivě

se o nás stará. Živí nás pokrmem milosrdenství, jímž jsou krev a voda, které

vycházejí z Kristova probodeného boku. Pečuje o nás jako laskavá chůva, jejíž laskavé

ruce nás něžně drží.27

Kristovo mateřství úzce souvisí s Kristovým utrpením a smrtí na kříži. Kristus nás

vede skrze svou ránu v boku do svého srdce, aby nám ukázal své božství a nesmírné

štěstí a radosti v nebi. Kříž a Kristovo probodené srdce je oknem do života Trojice, do

tajemství společenství Boha-Lásky. Ukřižovaný ukazuje žízeň milujícího Boha po lásce

ze strany člověka. Milující se ztotožňuje

s milovaným, je solidární s lidskou

slepotou hříchu a bolestí jako následkem

hříchu. V Kříži dosahuje Kristova láska

a současně bolest nejvyšší míry. Záměr,

který Bůh má vůči Juliáně a veškerému

stvoření, shrnují slova z poslední kapitoly

spisu Zjevení Lásky:

„Dostalo se mi takovéto odpovědi

v duchovním porozumění:

‚Znala bys Pánův záměr v této věci?

Věz dobře, že láska byla jeho záměrem.

Kdo ti to ukázal? Láska.

Co ti ukázal? Lásku.

Proč ti ji ukázal? Kvůli lásce.

Zůstávej v té lásce a budeš si o ní samé

vědět víc a vnímat ji. Ale nikdy nebudeš

vědět ani vnímat v ní jiné věci, navěky.‘

Tak jsem se naučila, že láska byla záměrem

našeho Pána. A viděla jsem s úplnou

jistotou v tomto (vidění) a ve všech, že

před tím než nás Bůh stvořil, miloval nás

a jeho láska nikdy neochabla, ani nikdy

neochabne. V této lásce učinil všechny

činy. … V této lásce, která zde byla od věčnosti,

máme svůj počátek. A toto všechno

bude viděno v Bohu navěky. Kéž nás tím

Kristus obdaří.“28

27 O Kristu-Matce píše Juliána zejména v kapitolách 57 až 63.

28 Crampton, G. R. (ed.) Th e Shewings of Julian of Norwich, LXXXVI, ř. 3402–13; 86. kapitola, John-Julian.

Part Th ree: Th e Revelations, with Annotations, s. 371, 373.

d i a l o g e v r o p a X X I • 3 - 4 • 2 0 1 5 21

Anglikánská katedrála v Norwichi – socha Juliány

z Norwiche v životní velikosti na venkovní straně

západního portálu, vytvořená u příležitosti milénia

2000 sochařem/místním umělcem Davidem

Holgatem

naše téma: Jubileum milosrdenství

Kříž je tedy odpovědí na otázku ohledně ničivosti hříchu, který působí velkou škodu

Božím tvorům. A konečně kříž převyšuje všechno, co se děje pod tíhou hříchu a zla,

a nad tím vším vítězí: „Co je nemožné pro tebe, není nemožné pro mne. Zachovám své

slovo ve všech věcech a učiním všechny věci dobře.“29

Podobenství o pánovi a služebníkovi

Pokud předchozí odstavce čerpaly přímo z textu, v němž se Juliána explicitně vyjadřuje

o Božím milosrdenství, nyní bych chtěla téma Boží lásky a Božího milosrdenství

ilustrovat za pomoci obrazu. Autorka vložila do spisu Zjevení Lásky názorný prostředek,

jaký tehdy využívali potulní kazatelé ve svých promluvách k prostému věřícímu lidu.

Exemplum či krátké podobenství o pánovi a služebníkovi, inspirované reáliemi ze života

středověké společnosti, tvoří obsah 51. kapitoly, která je tak nejdelší kapitolou z celého

díla. V této zdánlivě jednoduché scéně o dvou postavách Juliána postupně, v průběhu

let rozkrývá hlubší roviny interpretace. Podobenství vysvětluje tajemství Kristova života

a jeho spasitelského díla a současně přináší Kristovu odpověď na Juliániny složité

otázky, o nichž jsme již výše pojednávali.

Někteří exegeté Juliánina díla jej považují

za klíč k pochopení jejího poselství.

Ponořme se do děje, který se před

námi začíná odvíjet. Pán sedí důstojně

a pokojně, zatímco služebník stojí uctivě

nedaleko, připraven ke konání pánovy

vůle. Pán na něj pohlíží s nesmírnou láskou

a dává mu poslání. Služebník vyskočí

a běží. Tu však padá do hluboké jámy

a utrží vážná zranění. Tam naříká a sténá,

ale nemůže sám sobě pomoci. Jeho

největším neštěstím je to, že se mu nedostává

útěchy a ubezpečení. Nemůže se

obrátit a podívat se zpátky na pána, který

je blízko a na svého služebníka se dívá

něžně a s láskou.30 Pak se pán převelice

zaraduje31 a chce jej svou štědrou milostí

přivést k obnovení jeho stavu. Zde se

Pán obrátí k Juliáně s rétorickou otázkou:

„Hleď na mého služebníka a jeho zranění,

kterého se mu dostalo ve službě pro

mou lásku a z jeho dobré vůle! Nemám

mu snad za jeho bídu a strasti odplatit

lepším darem, než kdyby nebyl upadl?“

29 Crampton, G. R. (ed.) Th e Shewings of Julian of Norwich, XXXII, ř. 1108–9; 32. kapitola, John-Julian. Part

Th ree: Th e Revelations, with Annotations, s. 163.

30 Srov. Mk 10,21.

31 Odráží radost nad ztraceným synem a obráceným hříšníkem. Např. srov. Lk 15,10.32.

22 d i a l o g e v r o p a X X I • 3 - 4 • 2 0 1 5

naše téma

Kostel sv. Juliána v Norwichi – boční kaple

s výzdobou, mobiliářem připomínajícím rekluzu

Juliánu

V tento moment Juliána předkládá první rovinu interpretace. V pánovi a jeho majestátném

spočinutí se odráží vznešenost a neměnnost Boha, v jeho láskyplném pohledu

pak nezměrný Boží soucit vůči svému služebníkovi. V něm se přestavuje Adam po svém

pádu a v Adamovi každý člověk a celé lidstvo, které je zasaženo slepotou a nevnímá Boží

lásku.32 Kvůli Adamově stavu si Pán nedopřeje jiné místo než pustou zem a neúrodnou

poušť, na níž teď pokorně sedí v dlouhém, azurově modrém šatě, důstojném, jako bývá

šat pánů. Pohlíží na Adama dvojím pohledem – se soucitem a smilováním a současně

s radostí a blažeností, v níž vidí svého Syna, jak sestupuje za Adamem do pekel.

Scéna se následně jakoby vrátí k počátku a Juliána rozvíjí druhou rovinu interpretace.

Tentokrát stojí před Pánem služebník ve staré, zalátované tunice, která svědčí o těžké

práci jejího nositele a o lásce, již má ke svému pánovi. Služebník vyskočí a na Pánovu

žádost někam běží. Pro jaký milovaný poklad v zemi si pán poslal?33 Odkud vlastně

přišel služebník? Ukazuje se, že je to druhá osoba Trojice – Syn ve svém božství a pravý

Adam ve svém lidství. Syn nemůže být oddělen od Adama a celého lidstva. Stál před

Otcem s úmyslem, aby přivedl lidstvo zpět do nebe. A tuto touhu po nebi sdílí Kristus

s celým lidstvem, které bude spaseno. „Proto Ježíš je vše, co bude spaseno, a vše, co bude

spaseno, je Ježíš.“34

Kristus se tak ponížil, že „spadl“ do lůna Panny. Prošel lidským trápením a bědováním

a nemohl povstat dřív, dokud jeho tělo nebylo zabito a usmrceno a dokud

neodevzdal svou duši do Otcových rukou spolu s celým lidstvem. V okamžiku zmrtvýchvstání

začal ukazovat svou moc – sestoupil do pekla, vzkřísil tam z hlubin

Velký kořen Jesse, jenž byl do něj vetkán v nejvyšším nebi35. Naše smrtelné tělo, které

na sebe vzal a které představovala Adamova stará, roztrhaná tunika, učinil náš

Spasitel krásnějším, nekonečně čistším a zdobnějším než byl šat, jenž měl na sobě

Otec.36 V tomto vítězství jsme my jeho převzácně okrášlenou korunou – korunou

Otcovy radosti, Synovi cti a potěšení Ducha Svatého. Otec již nesedí na pusté zemi,

ale na nejvznešenějším trůně a po své pravici má svého Syna.37 Nyní Boží Syn, Ženich

spočívá v pokoji a v nekonečné radosti se svou milovanou ženou, krásnou pannou,

jíž je spasené lidstvo.V exemplu o pánovi a služebníkovi, do něhož vetkala mnoho

biblických obrazů a motivů,38 Juliána představila Boží záměr pro lidstvo, které bude

nejen obnoveno, ale i přivedeno k vyšší důstojnosti a do intimní blízkosti společenství

Boha-Trojice.

„ ‚Já mohu učinit všechny věci dobře, vím, jak učinit všechny věci dobře, chci učinit

32 Juliána používá spojení Adama s lidstvem, ale nijak nezdůrazňuje jeho provinění a neposlušnost. Srov. Řím

5,14–21.

33 Milovaným pokladem je lidstvo.

34 Srov. 1 Jan 5,20: „Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh.

A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.“

35 Juliána míní Boží obraz vtisknutý při prvním stvoření do každého člověka.

36 Nový šat připomíná marnotratného syna po návratu do domu svého otce. Srov. Lk 15,22.

37 Srov. Žid 1,3 a 1 Petr 3,22.

38 Prvním velkým tématem je obraz poslušného a trpícího služebníka z proroka Izajáše (např. 42,1; 49,5; 52,13)

a z listu Filipanům (2,6–8), který nás přivádí nazpět (1 Petr 3,18). Z Janova evangelia se zde odráží, jak přišla

Kristova hodina a prokázal do krajnosti lásku těm, kteří jsou ve světě (13,1), dále jak přišel od Otce a jde

k Otci (6,28). Juliána originálním způsobem užívá obraz skrytého pokladu, který představuje lidstvo, jež

potřebuje spásu.

d i a l o g e v r o p a X X I • 3 - 4 • 2 0 1 5 23

naše téma: Jubileum milosrdenství

všechny věci dobře, a všechny věci dobře učiním. A ty sama pro sebe uvidíš, že všechny

způsoby věcí budou dobré.‘ … A v tomto jsem rozuměla sjednocení celého lidstva,

které bude spaseno, do blažené Trojice.“39

Tři inspirace Juliány z Norwiche

„Jak člověk myslí, jak smýšlí, takový je jeho bůh. … Člověka poznáš podle jeho

boha, a naopak, podle člověka poznáš jeho boha.“40 Když ateistický fi lozof Ludwig

Feuerbach tuto větu uveřejnil roku 1841 ve svém díle Podstata křesťanství, asi netušil,

jak dobře může posloužit budoucím generacím těch, kteří chtějí být otevření Boží

lásce a poznávání sebe sama. Vystihl důležitou skutečnost, že existuje úzké sepětí

mezi představou či obrazem Boha a tím, jak člověk žije, a že každá výpověď člověka

o Bohu je zároveň výrokem o člověku samotném.41 Můj obraz Boha, který nevědomě

zakouším a k němuž se vztahuji, se promítá do mých vzorců chování a jednání,

do mých postojů, myšlenek a smyslu slov, které vyslovuji. Jsem takový/taková, jaký je

můj obraz Boha.

Při pročítání papežovy buly ke Svatému roku Milosrdenství mě mile překvapilo, jak

se svým jazykem a smyslem podobá o šest set let staršímu spisu Juliány z Norwiche.

Texty zmíněných dvou autorů mě přivádějí k následujícím otázkám. Jaký obraz Boha

dnešní církev předkládá? Jak to vnímá svět kolem nás? O jakém Bohu svědčím – ať už

jsem věřící-laik, nebo svěcený služebník církve? Myslím, že i autorka Zjevení Lásky by

se bez zaváhání podepsala pod papežovo pozvání k příležitosti nadcházejícího Jubilea:

abychom v každodenním životě prožívali milosrdenství, kterým nás Bůh zahrnuje

od věků, a abychom čerpali bez ustání z obrovské řeky milosrdenství, která proudí

z dokořán otevřeného srdce božské Trojice.42

Na závěr se ještě vrátím k osobě Juliány z Norwiche. Kým je podle mne tato žena?

V čem by mohla inspirovat současné křesťany, nejen v nadcházejícím mimořádném

roce?

Za prvé byla ženou upřímně hledající a tázající se, která se snažila refl ektovat svůj

obraz Boha, svou zkušenost s ním a nebála se konfrontace tam, kde chyběl život, kde

dění nevedlo k plnosti života v Kristu. Juliána své otázky a hledání vkládala do modlitby

a očekávala odpověď v setkání s Bohem tváří v tvář.

Za druhé byla ženou, která propojovala praktický duchovní život se zdravou teologickou

refl exí. Její spis svědčí o hluboké znalosti Písma a o tom, že se orientovala v tehdy

na univerzitách pěstované scholastice a byla obeznámena s díly klasiků křesťanské

literatury a dalších autorů. Víme o ní, že za svého pobytu v zazděném příbytku duchovně

doprovázela druhé lidi.

Za třetí byla ženou odvážnou, apoštolkou Boží lásky svým „spolukřesťanům“ –

jak píše – „aby mohli vidět a znát, co já jsem viděla, protože jsem si přála, aby jim to

39 CRAMPTON, G. R. (ed.) Th e Shewings of Julian of Norwich, XXXI, ř. 1027–32; 31. kapitola, JOHN-JULIAN.

Part Th ree: Th e Revelations, with Annotations, s. 157.

40 Feuerbach, L. Podstata křesťanství. Praha: Státní nakladatelství politické literatury 1954, s. 71..

41 Srov. Pospíšil, C. V. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 4. vyd. Praha – Kostelní Vydří: Krystal OP – Karmelitánské

nakladatelství, 2010, s. 31..

42 Srov. František. Misericordiae vultus, 25.

24 d i a l o g e v r o p a X X I • 3 - 4 • 2 0 1 5

naše téma

bylo útěchou.“43 Zvěstuje příběh spásy svěžím a dynamickým způsobem a zve čtenáře

k vlastnímu hledání a „k pevné důvěře, že všechno skončí dobře.“

Ať nás k životu v plnosti, na němž nás doprovází Božího milující pohled, povzbudí

slova vstupní modlitby z nedělní liturgie: „Odstraň slepotu, která brání tě znát, a uvolni

strach, který by nás ukrýval před tvou tváří.“44

Fotografi e z archivu autorky článku.

Mgr. Bc. Veronika Řeháková SDJ je členkou kongregace Sester

Dítěte Ježíše od Mikuláše Barrého. Vystudovala historii, pomocné

vědy historické a religionistiku na Filozofi cké fakultě Masarykovy

univerzity v Brně a obor Teologie a spiritualita zasvěceného života

na Cyrilometodějské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Vyučuje na Biskupském gymnáziu v Brně a přednáší církevní dějiny

na Teologickém kurzu pořádaném Biskupstvím brněnským. Dále se

věnuje pastoraci vysokoškolských studentů a duchovnímu doprovázení.

Letos zahájila doktorské studium dogmatické teologie na Katolické

teologické fakultě Karlovy univerzity.

43 Crampton, G. R. (ed.) Th e Shewings of Julian of Norwich, VIII, ř. 303–304; 8. kapitola, John-Julian. Part

Th ree: Th e Revelations, with Annotations, s. 91.

44 29. neděle v mezidobí cyklu B v misálu pro Anglii, Wales, Skotsko a Irsko. Th e Sunday Missal. A New Edition.

London: Collins 1984, s. 681.

d i a l o g e v r o p a X X I • 3 - 4 • 2 0 1 5

Registrováno na Ministerstvu kultury ČR pod číslem MK ČR E 5224
ISSN 1210 - 8332 (tištěná verze)
Číslo účtu: 1342357389 / 0800

Kontakty

  • E-mail: redakce@dialogevropa21.cz
  • Telefon: +420 537 021 342
  • Poštovní adresa: Smetanova 14, 602 00 Brno
  • Odpovědný redaktor: Ing. Pavel Kopeček, Th.D.

Administrace | Vytvořil Mouser.cz, 2017

E-časopis Dialog Evropa XXI je financován z projektu nadace ČEZ.

Sponzoři

LogoLogoLogoLogoLogo

Partneři

LogoLogoLogoLogoLogoLogoLogo