Týdenní nauka křesťanské meditace

Vydáno: 5.2.2018
Autor: Mgr. Jindřich Kotvrda, PsL, PD, MTh
Zpět

Podstatě a historii této cesty modlitby se věnuje článek časopisu Dialog Evropa XXI číslo 3-4/2015. V internetové verzi časopisu byly od října 2017 publikovány týdenní naukové vstupy, které připravuje britská ředitelka mezinárodní školy křesťanské meditace, bývalá vedoucí katedry moderních jazyků, Kim Nataraja.

Křesťané inspirováni i dálným východem se vracejí ke svým kořenům tiché modlitby bez slov, obrazů a konceptů. Druhá polovina dvacátého století vedla k rozkvětu takovéto modlitby (Griffith, Lasalle, Jalics, De Mello, Merton, Keating, Kopp a další). Křesťanská meditace je cesta modlitby objevená v křesťanské tradici benediktinským mnichem Johnem Mainem. Main kladl důraz na pravidelnou disciplínu meditace ráno a večer o délce minimálně 20 minut. Meditace v jeho pojetí prostým opakování slova (doporučuje modlitební slovo raných křesťanů Maranatha 1Kor 16,22), ke kterému se meditující vrací vždy, když v myšlenkách odešel/a někam jinam, do svých konceptů, obrazů, představ, pocitů apod. Tato praxe je prostá, nikoli však jednoduchá (simple but not easy), možná právě pro svoji prostotu.

Proto jako důležitou součást této praxe doporučoval a praktikoval John Main pravidelné setkávání ve skupinách s meditaci společnou. Začal to praktikovat v benediktinském klášterech v Londýně a pak v Montrealu, kam jednou týdně přicházeli věřící k meditaci. To se rozšířilo po celém světě. V roce 2016 bylo takovýchto registrovaných meditačních skupin ve světě 2570. Kromě toho v poslední době vznikly i skupiny setkávají ke společné meditaci online. Takto se mohou virtuálně sejít lidé z různých konců světa například ve virtuální místnosti Jana Kasiána přes program Zoom.

Pro meditační skupiny každý týden ze školy meditace přichází nový naukový podnět. Nový cyklus této nauky začal od velikonoc a snažil se o návrat k počátkům – k pouštním otcům a matkám, dále k mnichu Origenovi, Evagriovi, Janu Kasiánovi a Oblaku nevědění. Byly pojednány oblasti dějin křesťanské spirituality, které mají pro meditaci důležitost. Koncepty ze života v poušti o samotě či ve společenství, se díky týdenní nauce stávají vysoce aktuálními i pro současného člověka, který v životě usiluje o disciplínu modlitby.

V časopise Dialog – Evropa jsme začali uveřejňovat tuto týdenní meditační nauku až od října, kdy se v nauce pojednávalo téma propojení křesťanské meditace s myšlením a dílem dominikánského mystika mistra Eckharta. Právě ticho rodí Krista v nás, překlenuje propast mezi přesažným Bohem a zároveň Bohem přítomným v srdci člověka. Křesťanská meditace se snaží skrze opakování slova odpoutat od obrazů, i od obrazů jakkoli nábožných. Tím má blízko k Eckhartovu: „Proto se modlím k Bohu, aby mě osvobodil od Boha...“ Jakýkoli popis, obraz či před-porozumění o Bohu nemůže pravého Boha vystihovat. Eckhart vede k odmítnutí „vynálezů vlastní mysli,“ osvobození se od konceptů a představ.

Křesťanská meditace se snaží pomocí opakování posvátného slova odstoupit od zaměření na sebe a vstupovat do ticha, klidu, jednoduchosti a pokory. Postupně se rozvíjí návrat k vlastnímu středu – k Bohu, základu duše...

Poté, co se Kim zabývala křesťanskými kořeny tradice modlitby bez obrazů, myšlenek a idejí, snažila se popsat překážky, které této jednoduché cestě modlitby brání. Jako jednu z nich označuje Newtonsko-Descartesovský pohled na svět a tím pádem vzdálení se od postoje sjednocení. Lidská mysl je nahlížena jako cosi odděleného od těla a zbytku vesmíru. Pak je myšlenka propojení mezi člověkem a Božskou skutečností čímsi těžko představitelným.

Od dob Alberta Einsteina ovšem vyrůstá nová cesta přemýšlení o vesmíru a světě. Cituje se jeho výrok: "Intuitivní mysl je posvátným darem a racionální mysl je věrným služebníkem. Vytvořili jsme společnost, která ctí služebníka a zapomněla na dar." Tento nový myšlenkový směr se svým „principem nejistoty“ se odklání od mechanistického a redukcionistického pojetí a zdůrazňuje, že vše je ve vztahu závislosti jednoho na druhém. Meditace poskytuje cestu zakoušení právě celistvosti a vzájemného propojení. Uvádí nás do vlastního středu, abychom mohli zakoušet jednotu s ostatními, se stvořením, s Bohem.

Autorka navrhuje chápání prvotní viny jako odklon od vyšší roviny – intuitivního vědomí a pád do roviny redukcionistického, vlastnického a individualistického ego. Meditace může být v tomto pojetí vystižena slovy „pamatovat si svůj Božský původ pomocí duchovní disciplíny...“ anebo „uvědomovat si svůj Božský Počátek a úplnou Jednotu Všeho.“

Autorka meditační nauky také upozorňuje na nebezpečí toho, že i samotnou meditaci může uchopit ego se svou potřebou vlastnit a zaměřit se na „výdobytky, dosažené výsledky, popř. Blahodárné účinky“ meditace… Meditující se učí, že nemůže dosáhnout výsledků pouhým vlastním úsilím, protože by to odporovalo odpoutání, onomu ‚nechat odejít...‘ svoje neustále se vynořující myšlenky, koncepty, představy a obrazy.

V posledním naukovém vstupu roku 2017 Kim uvádí biblické citáty, které podepírají ducha křesťanské meditace. Seřazuje je podle hesel ticho, niternost, chudoba ducha, neustálá modlitba, důležitosti samoty, bdělost, přítomný okamžik, utišení myšlenek, pokořa, důvěra, sjednocení s Bohem i ostatními. Nauka týdne ovšem nekončí ani posledním dnem roku, ale bude nadále nabízena i v roce 2018.

Jindřich Kotvrda